40 C 189/2021-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 17. 5. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 12 299 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa] s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované dne 28. 6. 2019 úvěr ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč nejpozději dne 8. 7. 2019. Předmětem žaloby je zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 200,37 Kč a úrok stanovený smlouvou ve výši 98,63 Kč. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaná se nevyjádřila. 3. K ústnímu jednání konanému dne 10. 9. 2021 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily, ačkoli byly řádně a včas předvolány. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy s [číslo] jsou označeni na straně úvěrující [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], a na straně úvěrované [celé jméno žalované], u níž je dále uvedena adresa trvalého bydliště, rodné číslo, číslo OP, číslo telefonu, email a číslo bankovního účtu. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou ve výši 36 % ročně, úrokem 98,36 Kč a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 1 100,19 Kč. Celková částka ve výši 11 198,82 Kč měla být uhrazena do 8. 7. 2019. Při překročení doby splatnosti pak činila celková částka ke splacení úvěru úvěrovanou 12 299 Kč. V místě podpisu úvěrované je vytištěno„ Ja, [celé jméno žalované]“, s uvedením rodného čísla žalované,„ potvrzuji, že jsem dokument přečetla a s jeho obsahem souhlasím. Na důkaz toho, podpis proveden 2019 -06-28 12:02:38 elektronickým kódem [číslo]“. Z žalobkyní předložených důkazů soud nevzal za prokázáno, že by mezi [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] a žalovanou byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedených listin nepodává. 5. Naopak z listiny Potvrzení o provedené platbě ve spojení se sdělení [právnická osoba] vzal soud za prokázáno, že [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] poskytla žalované dne 28. 6. 2019 částku v celkové výši 10 000 Kč. Poprvé byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni, které bylo odesláno žalované společně s předžalobní výzvou dne 26. 7. 2019. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla až dne 23. 8. 2021 žaloba. 6. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. Tuto skutečnost vzal soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky. 7. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovanou elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez prokázaného právního důvodu částku 10 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná tak neučinila, a to ani po doručení kvalifikované výzvy v podobě žaloby. Soud proto žalobě vyhověl ohledně žalované částky 10 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 25. 8. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalované. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 obč. zák. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána. V okamžiku zesplatnění, tj. doručení žaloby, byla výše zákonného úroku z prodlení 8,5 % ročně. Soud proto zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v této výši. 9. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění žalobních tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky 12 299 Kč. Soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 10 000 Kč a vyhověl tak žalobě v 80 %. Co do částky 2 299 Kč byla žaloba zamítnuta. Procesní úspěch žalobkyně pak činí rozdíl mezi úspěchem v 80 % a neúspěchem ve 20 %, tj. 60 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč (plus DPH), sestávající z odměny za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových výdajů, a to za první tři úkony podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 60 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 1 200 Kč, spolu s 21 % DPH ve výši 151 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 1 351 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že u něj již byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaná povinna podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně. 11. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke sta