40 C 246/2020-29 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] ve znění pozdějších doplnění domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 716 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že prostřednictvím svých internetových stránek [adresa] uzavřela s žalovaným elektronicky dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo]. Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období [datum] do [datum], dále žalovaný předložil výpis z účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] [právnická osoba] za období [datum] do [datum] a žalobkyně opatřila výpis z databáze EUCB (European Credit Bureau) a CRIF, z něhož vyplývá, že žalovaný neměl žádné úvěry po splatnosti. Na základě smlouvy poskytla žalovanému téhož dne převodem na účet úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč splatit nejpozději do [datum]. Žalovaný úvěr ani poplatek ve sjednané lhůtě neuhradil, a proto žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tj. od [datum] Vedle zaplacení dlužné částky žalobkyně požaduje i zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně do úplného zaplacení dlužné částky 8 000 Kč. Za dobu od [datum] do [datum] žalobkyně úrok kapitalizovala a tento činí 472,13 Kč. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 1 728 Kč. V souladu s čl. 14 [číslo] smlouvy o úvěru žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou. 2. Žalovaný se nevyjádřil. 3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl k důkazu veškeré listiny předložené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z výpisu z OR žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalobkyně je právnickou osobou, která je oprávněna poskytovat nebo zprostředkovávat spotřebitelský úvěr. Z předložené listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni na straně úvěrující žalobkyně a na straně úvěrované [celé jméno žalovaného], u nějž je dále uvedeno rodné číslo, adresa, číslo telefonu a email. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí jednorázového a bezúčelového úvěru ve výši 8 000 Kč na dobu 28 dní. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla skutečně uzavřena smlouva o uvedeném obsahu, neboť tato skutečnost se z uvedené listiny nepodává. V místě podpisu úvěrovaného je uvedeno, že se jedná podpis - elektronický kód zaslaný pomocí SMS. Žalobkyně pak žádným z předložených důkazů neprokázala, že by obsah této listiny odpovídal vůli obou smluvních stran. 5. Naopak soud vzal za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet vedený u [právnická osoba] dne [datum] finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Tuto skutečnost prokazuje předložený výpis z účtu žalobkyně, ve spojení s výpisem z účtu žalovaného vedený u [právnická osoba], z nějž je patrné, že žalovaný byl majitel více účtů a jedním z nich byl právě účet, na nějž žalobkyně převedla v rámci banky částku 8 000 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu na email uvedený ve smlouvě o úvěru. 6. Z dalších provedených důkazů, a to kopie OP žalovaného, potvrzení plateb z transakční historie [právnická osoba] [právnická osoba] a výpisu EUBC a CRIF, soud z důvodu hospodárnosti řízení nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. 7. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona. 8. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovaným elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje. Nedodržení písemné formy podle ust. § 104 zákona o spotřebitelském úvěru sice nemá za následek neplatnost smlouvy, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalovaným nepodává a v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. 9. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění žalobních tvrzení, týkající se uzavření tvrzení smlouvy, a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř. 10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 8 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o.z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný tak neučinil, a to ani po doručení kvalifikované výzvy k plnění v podobě žaloby dne [datum]. Soud proto žalovaného zavázal uhradit žalobkyni podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také úroky z prodlení z dlužné částky, ale až od [datum], což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o.z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzván. 11. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu co do částky 4 716 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 472,13 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do [datum] zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se původně žalobou domáhala zaplacení částky v celkové výši 23 498,95 Kč. Soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 8 000 Kč a vyhověl tak žalobě v 60 %. Co do částky 4 716 Kč a části příslušenství byla žaloba zamítnuta. Procesní úspěch žalobkyně pak činí rozdíl mezi úspěchem v 60 % a neúspěchem v 40 %, tj. 20 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 000 Kč (plus DPH), sestávající z odměny za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny tři úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Žalobkyni náleží i náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že u něj již byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po [datum], tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 20 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 400 Kč, spolu s 21 % DPH ve výši 50 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 450 Kč. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 ods