58 C 346/2021-52 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 16 000 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč bankovním převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději [datum]. Protože tak neučinila, vznikla jí povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 2 480 Kč. Dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná byla opětovně vyzývána ke splnění své povinnosti vrátit jistinu úvěru, naposledy předžalobní výzvou. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny 16 000 Kč, smluvní pokuty 2 480 Kč, náklad upomínání (označených jako kapitalizovaný úrok) ve výši 150 Kč a nákladů vymáhání ve výši 217 Kč. Dále požaduje zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši od [datum] do [datum] ve výši 560,55 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení. 2. Před jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět pro částku 2 480 Kč na smluvní pokutě a částku 150 Kč na kapitalizovaném úroku (poplatku za upomínání). Soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. 3. K ústnímu jednání, které se konalo dne [datum], se žádný z účastníků nedostavil, přičemž neúčast omluvila pouze žalobkyně, která souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, které soud považuje za nadbytečné na tomto místě opakovat, když žalovaný samotný text smlouvy v řízení nijak nezpochybnil. Smlouva byla uzavřena dne [datum] na jistinu úvěru ve výši 1 000 Kč a doplněna dne [datum] o jistinu v rozsahu 15 000 Kč, tj. 16 000 Kč celkem. Žalovaná je označena ve smlouvě jako spotřebitel, předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, přičemž z obsahu smlouvy nijak nevyplývá, že by ji žalovaná uzavírala jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti. 6. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně dne [datum] zaslala na žalované částku 1 000 Kč, dne [datum] dále částku 15 000 Kč. Soud má za prokázané, že šlo o účet náležící žalované, neboť tato skutečnost plyne z výpisu z účtu obsahující ověřovací platbu. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu soud zjistil, že předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Toto oznámení neobsahovalo výzvu k plnění a bylo žalovanému odesláno dne [datum]. 8. Z předžalobní výzvy k plnění vč. podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dne [datum] k úhradě žalované částky do [datum] s upozorněním, že nebude-li dluh ve stanoveném termínu uhrazen, bude podána žaloba. 9. Z dalších provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil. 10. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle kterého předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne [datum] ve znění doplnění z [datum] se žalovanou smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednanými poplatky a úroky do [datum]. V podrobnostech ohledně obsahu smluvního vztahu soud odkazuje na zjištění popsaná při hodnocení smlouvy a žalobní naraci, když obsah smlouvy nebyl v řízení zpochybněn. Žalovaná si částku 16 000 Kč převzala, právní předchůdkyni žalobkyně však neuhradila ničeho. Předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky na žalobkyni dne [datum]. Žalobkyně vyzvala dne [datum] prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě jistiny úvěru a dalších plnění do [datum]. V řízení nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně ověřovala schopnost žalované splácet úvěr. 11. Podle § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele za žalovanou byla platně postoupena na žalobkyni. 12. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“) jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. 13. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 16 000 Kč a má tak právo tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení v této výši ve smyslu § 2991 a násl. OZ. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 16 000 Kč a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni tuto částku (vydat bezdůvodné obohacení v této výši). Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a soud vzal za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dne [datum] s termínem plnění [datum]. S odkazem na § 573 OZ je pak třeba výzvu považovat za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání. V prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení je tak žalovaná od [datum]. Soud proto dle § 1970 o. z. zavázal žalovanou k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení z částky 16 000 Kč. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalované. Žalobu pak zamítl ve zbytku žalovaných nároků, neboť tyto vyplývají z ujednání smlouvy, která byla posouzena absolutně neplatnou, resp. žalobkyně nijak neprokázala vznik nároku na tyto plnění. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná z 82 % (žalované plnění kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku na 20 322,51 Kč, úspěch činil 16 636,49 Kč). Ve smyslu § 146 odst. 2 o.s.ř. vyhodnotil soud částečné zastavení řízení jako procesní neúspěch žalobkyně. Soud proto žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 441 Kč. Tato činí 64 % z částky 2 252 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta ve výši 900 Kč za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z § 14b odst. 1 AT (3 x 300 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), 21 % DPH z částky 1 200 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., a částky 800 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. 15. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.