58 C 354/2021-31 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 9 018 Kč s odůvodněním, že žalovaná s ní uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla [datum] na bankovní účet částku ve výši 5 500 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 7 113 Kč (jistinu a poplatek ve výši 1 613 Kč) do [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě odesláním specifického [příjmení] kódu a potvrzením, že žalovaná souhlasí s textem smlouvy i všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalovaná čerpala zápůjčku bezhotovostně převodem na svůj účet. Žalovaná zápůjčku nesplatila v termínu splatnosti ani později, do podání žaloby zaplatila žalobkyni částku 356 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení jistiny zápůjčky ve výši 5 500 Kč, sjednaného poplatku ve výši 1 613 Kč, náhrady nákladů vymáhání ve výši 2 500 Kč a sjednané smluvní pokuty ve výši 1 905 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 8 000 Kč. Dále žalobkyně nárokuje ještě zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí od [datum] do zaplacení. 2. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast u jednání neomluvila a ani jinak se ve věci nevyjádřila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním: 4. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil smluvní ujednání tak, jak byla tvrzena v žalobě, přičemž tyto zde nebude pro nadbytečnost opakovat, když obsah smlouvy nebyl v rámci řízení nijak zpochybněn. Dále soud ze smlouvy zjistil, že žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, aniž by z nějakého ustanovení vyplývalo, že je podnikatelem a jedná v rámci své podnikatelské činnosti. 5. Z výpisu z účtu žalobkyně za den [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované na její účet celkem částku 4 500 Kč dne [datum] a částku 1 000 Kč dne [datum]. 6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky. Tato výzva byla žalované odeslána dne [datum] a obsahovala třídenní lhůtu k plnění. 7. Z výplatních pásek žalované soud zjistil, že žalovaná dosáhla čisté mzdy u [právnická osoba] ve výši za [anonymizováno] [rok] ve výši 18 465 Kč a za měsíc [anonymizováno] [rok] ve výši 20 507 Kč. 8. Z výpisu exekucí soud zjistil dále, že žalovaná dle žalobkyně neměla mít vedeno ke dni [datum] proti sobě žádné exekuční řízení. Ze skutečností soudu známých z úřední činnosti soud dospěl k závěru, že dané vyhledávání uskutečněné žalobkyní je přinejmenším nevěrohodné, když proti žalované byly vedeny minimálně u zdejšího soudu 2 exekuční řízení, a to v letech [rok] a [rok] 9. Soud z provedeného dokazování dále nezjistil nic o výdajích žalované, počtu osob v její domácnosti, kterým je povinna výživou, měsíčních výdajích na provoz domácnosti, nájemné apod. Dále soud nezjistil z provedeného dokazování nic o pracovním poměru žalované, tedy zda pracovala na základě dohody o provedení práce, dohody o pracovní činnosti či pracovní smlouvy, a to na dobu určitou či neurčitou. 10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako vztah ze smlouvy o zápůjčce, která však nebyla uzavřena platně. 11. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí zápůjčky podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). 12. Žalobkyně na prokazování prověřování schopnosti splácet úvěr před uzavřením smlouvy povšechně rezignovala, když prověřila toliko příjem žalované za dva měsíce a vůbec neprověřovala její pravidelné výdaje a další závazky. Výdajové stránka ekonomického stavu žalované je pak pro posouzení schopnosti splácet úvěr stejně podstatná, jako stránka příjmová. U příjmu žalované dále nebylo nijak ověřeno, zda žalovaná je schopna tohoto příjmu dosahovat pravidelně. Nadto žalobkyně vyšla ze zjištění, že proti žalované není vedeno žádné exekuční řízení, ovšem soudu je z úřední činnosti známo, že v letech [rok] až [rok] byly proti žalované vedeno celkem 2 exekuční řízení, kdy byl vymáháním pohledávek pověřen exekutor. 13. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 o.z. pro rozpor s § 86 a 87 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). 14. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o.z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly, což v projednávané věci znamená povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnutou částku 5 500 Kč. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 5 144 Kč, když v rozsahu částky 356 Kč již tuto svou povinnost dříve splnila. Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovanou k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení z částky 5 144 Kč. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k plnění odeslanou žalované byla předžalobní výzva odeslaná dne [datum]. Dle § 573 o.z. se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což v daném případě činí [datum]. Žalované byla ve výzvě poskytnuta třídenní lhůta k plnění a tedy od [datum] je žalovaná v prodlení s placením. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalované. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když ostatní žalobní nároky včetně příslušenství vyplývaly ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalované žádné povinnosti nevznikly. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení žalobkyně požadovala včetně nákladů vymáhání a smluvní pokuty částku ve výši 11 518 Kč. Úspěšná byla toliko v rozsahu 5 144 Kč. Lze uzavřít, že žalobkyně byla převážně neúspěšná a nemá tedy na náhradu nákladů řízení právo. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalovaná byla v řízení zcela pasivní. 16. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.