119 C 12/2022-31 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 054 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 667 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 4 387,09 Kč a úroku za poskytnutí úvěru z částky 22 391,75 Kč od 27. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 192 326 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou stranou dne 29. 1. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná strana zavázala splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 339 Kč spolu s úrokem ve výši 108,79 % ročně, počínaje od února r. 2018. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná strana uhradila celkem 130 221 Kč. Jelikož žalovaná strana úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 25. 10. 2021 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 26 269,08 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 387,09 Kč za dobu od 27. 10. 2021 do vyhotovení žaloby. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 75,92 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 22 391,75 Kč od 27. 10. 2021 do 19. 11. 2021, úroku ve výši 8,5 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 22 391,75 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 192 326 Kč. Žalovanému byla zaslána před-žalobní výzva. 2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplňujícím podáním ze dne 13. 5. 2022 rozsáhle doplnila skutková tvrzení, jakým způsobem zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy odkazovala na obsah listin: formulář hodnocení klienta, ověřenou fotokopii občanského průkazu, výpis z NRKI, výpis ze SOLUS, předsmluvní formulář, dokument prohlášení klientů, informativní výpisy z bankovního účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky za říjen a listopad 2017, kdy údaje zjištěné z těchto listin žalobkyně rozsáhle komentovala, rovněž připojila svůj právní názor na danou problematiku. V podrobnostech soud již na toto podání žalobkyně na tomto místě pouze odkazuje, kdy je součástí spisu. 3. Žalovaná strana se ve věci nikterak nevyjádřila, byť byla soudem řádně vyzvána. 4. K ústnímu jednání konanému dne 16. 6. 2022 se žalovaná strana nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, svou nepřítomnost u ústního jednání neomluvila. S ohledem na tuto skutečnost soud ve věci jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v její nepřítomnosti; jednání se tak konalo pouze za přítomnosti žalobkyně, resp. jejího zástupce, který na žalobě setrval, navrhoval vyhovění žalobě vydáním rozsudku pro zmeškání. Pro úplnost soud dodává, že tento nebyl vydán, neboť v dané věci nebyly splněny podmínky pro jeho vydání. 5. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Z Úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povolení ČNB k činnosti podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to konkrétně k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z listiny označené jako„ Hodnocení klienta“ ze dne 31. 1. 2018 soud zjistil, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného představuje částka ve výši 14 000 Kč, konkrétně výplata ze zaměstnání, na výdaje byla započtena částka životního minima ve výši 3 410 Kč, částka ve výši 2 000 Kč na děti v domácnosti, dále částka 1 700 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje činí 7 110 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. Volné zdroje představovala částka 5 890 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (vlastní). Z Výplatní pásky za říjen 2017 soud zjistil, že příjem žalovaného činil 15 212 Kč, z výplatní pásky za listopad 2017 soud zjistil, že příjem žalovaného činil 13 817 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo zjištěno, že hodnota CBS byla u žalovaného vypočtena na 505, což odpovídá klientovi s nízkou mírou rizika, klientovi v nejlepším segmentu klientů. Z výpisu záznamů z registru SOLUS k 24. 1. 2018 bylo zjištěno, že u žalovaného není uveden žádný záznam. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 31. 1. 2018 ve spojení s fotokopií občanského průkazu žalovaného ze dne 23. 1. 2018 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaná strana byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo a email. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 48 splátkách po 3 339 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 108,79% ročně. Smlouva je opatřena podpisem žalovaného ze dne 29. 1. 2018 a podpisem žalobkyně ze dne 31. 1. 2018. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 1. 2. 2018, včetně splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci návrhu na uzavření úvěrové smlouvy. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu, soud zjistil, že žalobkyně dne 31. 1. 2018 zaslala žalovanému na jeho účet částku 50 000 Kč. Z listiny„ karta klienta k č. smlouvy [číslo]“ bylo zjištěno, že jsou zde zaevidovány platby v období od 21. 2. 2018 do 21. 3. 2022 celkem ve výši 130 221 Kč. Z výzev k zaplacení za období od 22. 7. 2020 do 22. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně mínila vyzvat žalovanou stranu k zaplacení dlužných splátek. Z oznámení ze dne 25. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně mínila oznámit žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a vyzvat jej k uhrazení částky 27 667 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou stranu k úhradě dlužných částek před podáním žaloby, a to do 15 dnů od zaslání výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 23. 3. 2022 na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z poštovního podacího archu ze dne 23. 3. 2022). Z Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018, Prohlášení klientů ze dne 29. 1. 2018, Předsmluvního formuláře ze dne 29. 1. 2018, žádostí o úpravu splátkového kalendáře, upraveného splátkového kalendáře, žádostí o odklad splátek, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé. 6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění („ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotř