18 C 332/2021-62 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 19 473,84 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 585,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 634,20 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 818,64 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 11 818,64 Kč od [datum] do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne [datum] s žalovanou Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka]. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 14 213 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 171 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 231 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 811 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 521 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 11 818,64 Kč a na dlužném poplatku 7 655,20 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalobkyně se touto žalobou dále domáhala po žalované zaplacení částky 63 379,16 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 902,54 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 842,91 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 33 637,56 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 19 % ročně z částky 33 637,56 Kč od [datum] do zaplacení. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela dne [datum] s žalovanou Smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 41 473 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 291 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 9 382 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 23 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 100 týdenních splátkách po 815 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné jistině 33 637,56 Kč a na dlužném poplatku 29 741,60 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 3. K námitce promlčení vznesené žalovanou žalobkyně uvedla, že žalovaná dne [datum] podepsala uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, resp. ust. § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, čímž uznala předmětnou pohledávku z obou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených s právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaná pohledávku z předmětných smluv co do důvodu i výše uznala a zavázala se ji splatit v měsíčních splátkách po 4 433 Kč počínaje měsícem září 2017. Žalovaná však ani poté, co se zavázala splatit dluh v měsíčních splátkách, neuhradila ničeho. Bylo-li právo dlužníkem uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo, případně za deset let od lhůty k plnění určené v uznání dluhu. Námitka promlčení vznesená žalovanou tedy není důvodná, neboť dne [datum] žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobkyni, přičemž promlčecí lhůta předmětné pohledávky uplyne nejdříve dnem [datum]. Z předloženého přehledu plateb se dále podává, že žalovaná na pohledávku žalobkyně hradila i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy o zápůjčce [číslo] i smlouvy o půjčce [číslo]. Žalovaná tedy každou platbou uhrazenou po [datum] resp. [datum] v souladu s ust. § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uznala svůj dluh a desetiletá promlčecí lhůta se od každé provedené platby prodlužovala vždy o deset let. Poslední platbu žalovaná uhradila dne [datum]. 4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že již samotný proces kontraktace a konstrukce smlouvy působí její neplatnost, a to především pro rozpor s dobrými mravy. Žalované byly obě smlouvy nabízeny aktivně ze strany předchůdkyně žalobkyně, a to nikoliv na přímou žádost žalované. Obě formulářové smlouvy působí velmi nepřehledně. V případě smlouvy o zápůjčce [číslo] činí poplatky, které se žalovaná zavázala spolu s jistinou zápůjčky uhradit, téměř 71 % jistiny. Výše tohoto poplatku se naprosto příčí dobrým mravům, což způsobuje neplatnost celé smlouvy. Rovněž za zmatečné pro spotřebitele žalovaná považuje konstrukci splátek, které jsou splatné týdně ve výši 521 Kč. Průměrný spotřebitel však nemá pravidelný příjem jednou týdně, nýbrž jednou měsíčně. Takto nastavená splátka má dle žalované pouze zastřít samotnou výši splátek a působit tak více prospotřebitelsky. Pokud jde o smlouvu o půjčce [číslo] tak poplatky, která se žalovaná zavázala spolu s jistinou půjčky uhradit, činí téměř 83 % jistiny. Také výše tohoto poplatku se naprosto příčí dobrým mravům, což způsobuje neplatnost celé smlouvy. Žalovaná byla v době uzavření smlouvy o půjčce na mateřské dovolené a předchůdkyni žalobkyni muselo být od počátku zřejmé, že žalovaná nebude schopna hradit své závazky, v čemž lze spatřovat nepoctivý záměr poskytovatele úvěru. Žalovaná je dále toho názoru, že předchůdkyně žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Výše příjmů žalované nebyla žádným způsobem doložena ani tvrzena. Žalovaná v době uzavření smluv pobírala pouze peněžitou pomoc v mateřství ve výši 6 000 Kč, přičemž při výši splátek 5 344 Kč je nemyslitelné, aby ji na živobytí zbylo necelých 700 Kč měsíčně. Při posuzování úvěruschopnosti se nelze omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčuji (zejména potvrzení o výši příjmu). Nebylo dosud prokázáno, že žalovaná sdělila právnímu předchůdci žalobkyně pravdivě veškeré skutečnosti o svých osobních a majetkových poměrech pro zhodnocení schopnosti žalované poskytnuté finanční prostředky poskytovateli vrátit. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Z veškerých dosavadních podání žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně sice před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru nějakým způsobem posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, avšak nikoliv řádně. V prvé řadě je evidentní, že se předchůdkyně žalobkyně spokojila ohledně tvrzených příjmů pouze s údaji, které žalovaná uvedla ve smlouvách, přičemž je otázkou, zda vůbec i z těchto příjmů by žalovaná dosáhla na takto vysoké splátky. Předchůdkyně žalobkyně navíc takto žalovanou uváděné příjmy nijak neověřovala např. výpisy z účtu, daňovými přiznáními apod. Týdenní splátky ve výši 1 336 Kč, tedy 5 344 Kč měsíčně, jsou pro matku dvou dětí pobírající pouze peněžitou pomoc v mateřství téměř likvidační a tyto spotřebitelské úvěry neměly byt žalované vůbec poskytnuty, neboť od počátku bylo zcela jasné, že žalovaná svým závazkům nemůže dostát. Žalovaná dále namítla promlčení celého závazku. Obě smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny dne [datum], resp. [datum], přičemž sama žalobkyně v podané žalobě uvádí, že nejpozději měla žalovaná zaplatit celkovou dlužnou částku dne [datum], resp. [datum], přičemž ke dni podání žaloby uběhla v obou případech tříletá promlčecí lhůta. 5. K tvrzením žalobkyně o uznání dluhu dne [datum] žalovaná uvedla, že je otázkou, jak k uznání dluhu došlo, zda bylo žalované dostatečně vysvětleno, co podepisuje, zda jí byl vysvětlen institut uznání dluhu apod. Je velmi pravděpodobné, že žalovaná netušila, co podepisuje. Rovněž je nemyslitelné, aby se žalovaná se svými příjmy zavázala splácet splátku ve výši 4 433 Kč měsíčně, neboť takováto výše splátky by byla pro žalovanou likvidační. I v tomto případě měla předchůdkyně žalobkyně opětovně zkoumat úvěruscho