18 C 390/2021-30 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 975 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které bylo ujednáno, že žalobkyně na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavazuje, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok. Na podkladě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, a to bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet], jež žalovaný uvedl ve smlouvě. Dle bodu 4.1 smlouvy bylo sjednáno, že žalovaný je povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. 4 000 Kč. Dále byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úroky ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Celková výše účtovaných úroků činí 11 612 Kč Poslední složkou žalované částky je náhrada účelně vynaložených nákladů, která byla sjednána v bodě 6.6 smlouvy ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobkyně uplatňuje účelně vynaložené náklady ve výši 121 Kč měsíčně. Součástí celkové dlužné částky jsou účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání konanému dne [datum] se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoli byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako klient. Obsahem smlouvy je závazek žalobkyně, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky maximálně do tohoto úvěrového limitu, a to i opakovaně po celou dobu účinnosti smlouvy, která byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný byl zavázán uhradit do konce každého kalendářního měsíce minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši minimální splátky úvěru 300 Kč [ulice] dlužná částka je tvořena součtem jistiny úvěru, poplatku za čerpání úvěru a případně úroku, úroku z prodlení a smluvní pokuty dle čl. 6 této smlouvy. Žalovaný se zavázal hradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Dále se zavázal hradit úrok ve výši 20 % měsíčně a v případě, že se stane dluh splatným dle čl. 6 smlouvy, pak je povinen hradit úrok ve výši 8 % ročně. Bude-li klient v prodlení se splacením dluhu nebo jeho části, je povinen hradit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů 200 Kč za každý započatý měsíc prodlení. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, telefonním číslem a e-mailovou adresou, číslem občanského průkazu a číslem účtu: [bankovní účet]. 6. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně odeslala na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet] dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 10 000 Kč, dne [datum] částku 4 000 Kč a dne [datum] částku 1 000 Kč. 7. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 43 653 Kč vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru do [datum]. Z poštovního podacího archu ze dne [datum] se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě. 8. Z neoznačeného a nedatovaného dokumentu – žádosti (č. l. 17 spisu) soud zjistil, že jde o náhled na osobní údaje o žalovaném s uvedením hrubého příjmu 19 000 Kč, čistého příjmu 16 150 Kč, s uvedením druhu bydlení – pronájem, náklady na obživu 3 500 Kč. 9. Z výplatní listiny soud zjistil, že žalovaný za leden 2021 dosáhl čistého měsíčního příjmu 16 907 Kč. 10. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé. 11. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ). 12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 16. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo]