21 C 97/2021-12 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se domáhal na žalované uhrazení částky ve výši 2 321 Kč, která představovala doplatek na službách za období 1. 1. 2019 do 31. 8. 2019 spojených s užíváním bytu [číslo] v budově na adrese [adresa] (dále jen„ byt“), který žalobce pronajal žalované nájemními smlouvami ke vstupnímu bytu s doprovodným sociálním programem č. SV/0011/19 ze dne 2. 1. 2019, č. SV/0309/19 ze dne 28. 3. 2019 a č. SV/0648/19N ze dne 27. 6. 2019 (dále jen„ nájemní smlouvy“). Zbývající část žalované jistiny ve výši 4 322 Kč přestavovala náhradu škody na vybavení bytu, kterýžto dluh žalobkyně uznala uznáním dluhu ze dne 20. 11. 2019. 2. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř. 3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu věci, tak že žalobce uzavřel s žalovanou výše uvedené nájemní smlouvy, kterými byl žalované pronajat byt. Žalovaná přes výzvu žalobce neuhradila za období od 1. 1. 2019 do 31. 8. 2019 nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 2 321 Kč, který byl v souladu s čl. V. 6 předmětných nájemních smluv splatný do 30 dnů od doručení vyúčtování, tj. do 31. 3. 2021. Žalovaná přes výzvu žalobce neuhradila náhradu škody na vybavení bytu, kterou se zavázala uhradit do 31. 12. 2019 uznáním dluhu ze dne 20. 11. 2019. 4. Co se právního hodnocení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřená nájemní smlouva podle § 2201 obč. zák., kterou žalobce přenechal žalované k dočasnému užívání byt a kterou se žalovaná zavázala v souladu s § 2251 odst. 1 obč. zák. hradit náklady na služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná ovšem přes výzvu žalobce neuhradila služby za období od 1. 1. 2019 do 31. 8. 2019 ve výši 2 321 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost ve smyslu § 2293 obč. zák. odevzdat byt ve stavu v jakém jej převzala a na vybavení bytu způsobila škodu ve smyslu § 2913 odst. 1 obč. zák. ve výši 4 322 Kč. Dluh z náhrady škody žalovaná uznala v souladu s § 2053 obč. zák., nicméně jej přes výzvu žalobce neuhradila. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o povinnost žalované uhradit nedoplatek na službách a náhradu škody, kdy o příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 a §§ 1 a 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení, které představují paušální náhradu nákladů řízení za dva úkony (písemné podání ve věci samé, výzva k plnění) ve výši 600 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč.