22 C 35/2022-23 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem řízení je zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] došlo k přeměně [právnická osoba], a.s., se sídlem [adresa], [IČO], a to ve formě přeshraniční fúze sloučením s mateřskou společností, v jejímž důsledku byla [právnická osoba] zrušena bez likvidace. Nástupnickou obchodní korporací a zároveň i procesním nástupcem se s účinností od [datum] stala žalobkyně. Žalobkyně poskytla žalované na základě návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] (dále jen "úvěrová smlouva") a Všeobecných obchodních podmínek revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni [datum] žalovaná postupně z úvěrového rámce vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši [částka]. Čerpání úvěru (tzv. Komfort čerpání) bylo souhrnně evidované na podúčtu [číslo]. Tuto část úvěru se žalovaná zavázala splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši [anonymizováno] z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši [částka]. Roční úroková sazba činila [anonymizováno]. V souladu s úvěrovou smlouvou byla žalovaná povinna hradit v rámci pravidelných splátek rovněž pojištění ve výši [anonymizováno] z měsíční splátky úvěru. V úvěrové smlouvě žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené. Jako svůj měsíční příjem uvedla částku [částka], náklady na vlastní bydlení [částka], ostatní závazky ve výši [částka]. Žalovaná do smlouvy uvedla, že žije s druhem a má 1 vyživovací povinnost. Samotná výše úvěru a výše splátky ve spojení s tím, že úvěr byl po řadu let řádně splácen, svědčí o řádném posouzení úvěruschopnosti klienta ve spojení s věkem klienta. Evropské směrnice nejsou přímo aplikovatelné ve sporech mezi soukromými osobami, když zákon členského státu, který směrnici transponuje, něco výslovně stanoví. Pokud tedy zákon nestanoví přímo absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, nelze ji dovodit eurokonformním výkladem. Žalovaná svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostála. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná v této lhůtě dlužnou splátku neuhradila. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne [datum] a dluh žalované v celkové výši [částka] se tak stal splatným v celém rozsahu. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny [částka], úroků z úvěru do jeho zesplatnění ve výši [částka], pojistné [částka], náhradu nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínky [částka]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti žalované. 4. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je právním nástupcem [právnická osoba], a.s. 5. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec do částky [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši [částka]. Dále se žalovaná zavázala platit pojistné ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Ve smlouvě žalovaná uvedla příjem [částka] měsíčně, výdaje na vlastní bydlení [částka] měsíčně, ostatní závazky [částka], 1 vyživovací povinnost. 6. Přehledem čerpání a úhrad bylo prokázáno, že žalovaná čerpala celkem částku [částka], celkem uhradila částku [částka]. 7. Soud neprovedl dotaz všeobecnými podmínkami, odstoupením od smlouvy a výzvou pro nadbytečnost, protože údaje rozhodné pro posouzení věci byly prokázány shora uvedenými důkazy 8. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do [datum], je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 1 citovaného zákona se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 10. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Po právní stránce byla smlouva posouzena jako smlouva o úvěru (§ 2395 občanského zákoníku. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr, protože výdaje žalované nebyly ověřeny. Nad rámec uvedeného soud poukazuje na to, že s ohledem na tvrzení o majetkových poměrech žalované (příjem [částka], výdaje na bydlení [částka], ostatní závazky [částka] a jednu vyživovací povinnost) jsou důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. Smlouva o úvěru je proto neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 občanského zákoníku). Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], OPR-Finance proti GK, C [číslo]). Jedná se o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr odporuje zákonu. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalované (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 290/2020-42). Zaplatila-li žalovaná z neplatné smlouvy žalobkyni částku [částka], je třeba toto plnění i bez námitky žalované započíst na jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit ([částka]). Bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni vrátila, oč se obohatila. Soud proto žalobu pro nedůvodnost zamítl. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.