38 C 171/2021-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 361 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne 5. 8. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tu částku spolu s příslušenstvím s 30denní splatností. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti v místě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] [anonymizováno], převzetí hotovosti žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Z tohoto důvodu vznikl původnímu věřiteli nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze splatné, avšak nezaplacené částky a dále nárok na zaplacení paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním podle sazebníku. Původní věřitel pak postoupil smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2020 pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 4. 12. 2020. Ke dni postoupení činil dluh 6 461 Kč, z toho nesplacená jistina ve výši 4 500 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 861 Kč a paušální náhrada nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 3. 5. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřia. 3. K ústnímu jednání dne 22. 2. 2022 se žádný z účastníků nedostavil, žalobkyně však svou neúčast omluvila a požádala o projednání věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). <b><i>4. Soud provedl navržené důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a závěry.</b></i> Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5. 8. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku celkem 4 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 30 dnů. Součástí smlouvy byly i obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, z nichž soud žádné podstatné skutečnosti nezjistil. Dne 4. 12. 2020 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že pohledávku za ním postoupila na žalobkyni, což soud zjistil z oznámení z téhož data, oznámení bylo žalovanému odesláno dne 7. 12. 2020. Z výzvy ze dne 27. 1. 2021 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 6 271 Kč nejpozději do 3. 5. 2021, výzva byla žalovanému odeslána dne 5. 5. 2021. 5. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným ze Smlouvy o úvěru [číslo] byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby. 6. Zjištěný závazkový vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco předchůdkyně žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ). 7. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 9. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C -106/89, EU:C: 1990, [právnická osoba] C -240–244/98, EU:C: 2000, [jméno] [příjmení] C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek [anonymizována dvě slova], C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). 13. Soud nevzal za prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud byl připraven u ústního jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinností posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), když k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 o. z.). 14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 4 500 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni, jejíž aktivní legitimace se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek, toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaný neuhradil žalobkyni dosud ničeho, soud žalobě vyhověl ohledně částky 4 500 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. [právnická osoba] odeslala dne 4. 12. 2020 žalovanému oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 11. 12. 2020. Jelikož byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení této výzvy, tj. do 21. 1. 2020, přiznal soud žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. také úroky z prodlení z dlužné částky od 22. 12. 2020, což je první prokázaný den prodlení žalovaného (výrok I.). Ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 530,14 Kč, úroků z prodlení z dlužné jistiny 4 500 Kč za dobu od 21. 11. 2020 do 21. 12. 2020