40 C 50/2022-85 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 053,53 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 4. 2. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému opakovaně úvěr až do výše disponibilního úvěrového limitu 20 000 Kč převodem na jeho účet, popř. čerpáním pomocí kreditní karty žalobkyně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 760 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 34,33 % ročně splatných vždy k 15. dni v měsíci. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Dne 5. 2. 2019 byla na účet žalovaného k jeho žádosti odeslána částka 20 000 Kč. Žalovaný uhradil celkem 6 520 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 11. 2019 a 15. 12. 2019, žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 2. 6. 2020. Celkový dluh žalovaného ve výši 24 053,55 Kč sestává z poskytnutých nevrácených peněžních prostředků ve výši 18 645,23 Kč, dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši 3 008,32 Kč, dlužných nákladů na ukončení smlouvy ve výši 1 500 Kč a dlužných nákladů na upomínky ve výši 1 500 Kč. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze den 1. 9. 2020 vyzván k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se nevyjádřil. 3. K jednání dne 14. 6. 2022 se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl k důkazu listiny předložené a navržené žalobkyní a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny Smlouva o spotřebitelském úvěru [název] soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou označeni žalobkyně na straně úvěrující a jako klient [celé jméno žalovaného], u nějž je dále uvedeno datum narození, rodné číslo, adresa, číslo telefonu, email. Předmětem smlouvy bylo sjednání podmínek poskytnutí disponibilního úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou 34,33 %. Celková částka k úhradě činila 32 909 Kč, přičemž minimální měsíční splátka byla ve výši 760 Kč. V místě podpisu klienta je uvedeno„ Klient [celé jméno žalovaného] podepsal kódem [číslo] 04.02.2019 11:52:18“. V místě podpisu žalobkyně je pak uvedeno„ Digitálně podepsáno [jméno] [příjmení] 04.02.2019 15:26:28 Schvaluji tento dokument“. Z Certifikátu podpisu žalobkyně bylo zjištěno, že se jedná certifikát elektronického podpisu, který připojila žalobkyně:„ Podpis je platný, podepsaný uživatelem [jméno] [příjmení] [email] [obec] podepsání: 2019 /02/04 16:26:29 +02'00“. Z Certifikátu podpisu žalovaného bylo zjištěno, že se jedná certifikát elektronického podpisu, který připojila žalobkyně („ Podpis je platný, podepsaný uživatelem PKB [číslo] [email] [obec] podepsání: 2019 /02/04 12:52:18 +02'00“. Důvod: Digitálně podepsal žadatel [celé jméno žalovaného] telefonní číslo … email … sms kód [číslo]“). 5. Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti ve spojení s kopií OP a kopií řidičského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně shledala žalovaného úvěruschopným. K ověření totožnosti žalovaný doložil občanský průkaz a řidičský průkaz. Dále měl být žalovaný prověřen v registru Solus, insolvenčním resjtříku a registru CRIF. Příjmem žalovaného byla mzda ve výši 28 737 Kč a jediným uvedeným výdajem žalovaného byla částka 3 678 Kč na splátky úvěrů. Tvrzená výši příjmů prokazují výplatní lístky žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že účet [číslo] vedený u [právnická osoba] byl zřízen dne 16. 1. 2019. Ihned po zřízení účtu žalovaný čerpal další půjčky od nebankovních subjektů, a to dne 17. 1. 2019 ve výši 3 000 Kč, dne 18. 1. 2019 půjčku od ZAPLO ve výši 5 000 Kč, dne 22. 1. 2019 dodatečnou půjčku od [název] ve výši 3 000 Kč, přičemž veškeré připsané částky okamžitě z účtu vybíral. K 1. 2. 2019 činil zůstatek - 2 Kč. 6. Z Potvrzení o čerpání – obraty bylo zjištěno, že dne 5. 2. 2019 byla z účtu vedeného [právnická osoba] [číslo] na účet č. [bankovní účet] odeslána částku 20 000 Kč. Z Výpisu z účtu – rozklad splátek xanon [číslo] ve spojení s Výpisem z úvěrového účtu soud zjistil, že v únoru 2019 žalobkyně eviduje čerpání částky 20 000 Kč. Celkem byla uhrazena částka 6 520 Kč. 7. Dopisem ze dne 1. 11. 2019 upozornila žalobkyně žalovaného na neuhrazení splátky a vyzvala jej k úhradě částky 1 820 Kč (zjištěno z První upomínky). Dopisem ze dne 1. 1. 2020 upozornila žalobkyně žalovaného na neuhrazení splátky a vyzvala jej k úhradě částky 1 820 Kč (zjištěno z Druhé upomínky). Dopisem Odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 1. 6. 2020 žalobkyně sděluje žalovanému, že z důvodu jeho prodlení s úhradou více než 2 úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce odstupuje od Smlouvy [číslo] vyzývá žalovaného k úhradě částky 24 053,55 Kč. Výzva byla odeslána žalovanému dne 3. 6. 2020 (zjištěno z Odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 1. 6. 2020 ve spojení s Poštovním podacím archem ze 3. 6. 2020). Dopis naprosto shodného znění odeslal žalovanému dne 3. 9. 2020 i právní zástupce žalobkyně (zjištěno z Odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 1. 9. 2020 ve spojení s Poštovním podacím archem z 3. 9. 2020). 8. Z dalších provedených důkazů (Výpočet příslušenství, Zpracování osobních údajů, Formulář pro standardní informaci o spotřebitelském úvěru, Sazebník účinný od 1. 7. 2018, Všeobecné pojistné podmínky [číslo], Pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) nebyla činěna z důvodu nadbytečnosti žádná skutková zjištění. 9. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 10. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než