58 C 214/2022-67 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud zavázal žalovanou zaplatit jí 35 000 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] uzavřela se žalovanou smlouvu o půjčce, ze které žalovaná řádně neplnila. 2. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované částku 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s příslušenstvím a souhrnným poplatkem ve výši 30 520 Kč v 78 splátkách po 840 Kč týdně, přičemž poslední splátka připadala na den [datum]. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným dne [datum], na který připadala splatnost poslední splátky. Pohledávka byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na přechodného věřitele – [právnická osoba] S.à.r.l. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Následně smlouvou o postoupení ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná do okamžiku postoupení uhradila částku ve výši 5 640 Kč. Výše nesplacené jistiny činila k tomuto dni 35 000 Kč souhrnného poplatku (kapitalizovaný úrok) 24 880 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z prodlení z částky 35 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. 3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. <b>4. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:</b> 5. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované v hotovosti částku ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 30 520 Kč v 78 týdenních splátkách ve výši 840 Kč. Jistina úvěru byla žalované poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek a následně vyhotovila oznámení o postoupení žalované pohledávky na žalobkyni, kdy toto oznámení bylo zasláno žalované dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně dále vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky. Ve výzvě vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky nejpozději do [datum]. 8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. <b>9. Z provedeného dokazování soud vzal za prokázaný následující skutkový stav:</b> 10. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou spolu dne [datum] uzavřely smlouvu, kdy žalovaná na předepsaném formuláři doplnila požadované údaje (jméno, příjmení, rodné číslo, apod.) a vyplněný formulář vlastnoručně podepsala (smlouvu). Součástí smlouvy byly také smluvní podmínky. Žalovaná svým podpisem smlouvy stvrdila, že ji právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti částku ve výši 35 000 Kč. 11. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o. z. (§ 3030 o. z.). 12. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 13. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že obchodní společnost [právnická osoba] jako věřitel poskytne žalované půjčku ve výši 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 30 520 Kč, tj. celkovou částku ve výši 65 520 Kč. 14. Není sporu o tom, že předchůdkyně žalobkyně poskytovala žalované půjčku v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Předchůdkyně žalobkyně je kapitálovou obchodní společností podnikající v oblasti finančnictví v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřených smluv o půjčce, neboť úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují cenu poskytnutého kapitálu. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky, je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvním ujednání stran, avšak v posuzované věci není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky. 15. Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V případě smlouvy o půjčce představuje souhrnný poplatek 87 % jistiny půjčky za dobu 78 týdnů (což zároveň odpovídá cca stejné úrokové sazbě), přičemž podle soudu je cenou nepřiměřeně vysokou, která minimálně třikrát přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky, což je soudu známo z úřední činnosti. Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úroky je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům (RPSN 153 %), jak má na mysli § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu ust. § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní. 16. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 17. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalované při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musela platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o souhrnném poplatku nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce. 18. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. obč. zák., při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 457 obč. zák. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 35 000 Kč. Žalovaná fakticky zaplatila 5 640 Kč, a proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 29 360 Kč. V tomto ohledu nebyl soud vázán tím, že žalobkyně použila část zaplacené částky na úhradu souhrnného poplatku, neboť toto ujednání považuje soud za neplatné, a tudíž tento nárok žalobkyni ani nevznikl, a proto na jeho úhradu nemohla použít žalovanou zaplacenou částku. [právnická osoba] S.à.r. odeslala dne [datum] žalované oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované [datum], soud proto žalobkyni podle § 1970 o. z. přiznal také úroky z prodlení z dlužné částky od [datum], což je první prokázaný de