17 C 289/2023-47 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka dne [datum] postoupena [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), domáhala po žalovaném, kterému bylo dle Smlouvy o zápůjčce (dále„ Smlouva“) po úspěšném posouzení jeho úvěruschopnosti vyplaceno dne [datum] v hotovosti 14 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny„ Poplatky“ 14 083 Kč, složené z kapitalizovaných úroků ze Smlouvy ve výši 2 504 Kč (29 % ročně), částky za zpracování zápůjčky, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 127 Kč (dále jen„ Poplatky“), a to v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 469 Kč se splatností poslední splátky [datum] Celkem bylo uhrazeno 2 000 Kč a poslední příslušná splátka byla uhrazena dne [datum]. K zaplacení zbývá dlužná jistina 13 200,77 Kč, Poplatky ve výši 12 437,28 Kč, kapitalizovaný úrok 4 732,11 Kč (29 % ročně 13 200,77 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 324,80 Kč (10 % ročně z 13 200,77 Kč od [datum] do [datum]), úrok ve výši 29 % ročně z 13 200,77 Kč od [datum] do zaplacení, a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z 13 200,77 Kč od [datum] do zaplacení. Z celkové částky 12 000 Kč s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemné výzvy, nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani poté, co k tomu byl vyzýván usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2023, č. j. 17 C 289/2023-11, k nařízenému jednání se nedostavil a soud tak věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o. s. ř.; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o zápůjčce – [příjmení] v hotovosti [číslo] ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 14 000 Kč v hotovosti při uzavření Smlouvy. Žalovaný se zavázal celkem kromě 14 000 Kč zaplatit poplatky 12 283 Kč v 60 týdenních splátkách po 469 Kč. Dle Tabulky umoření bylo na Smlouvu zaplaceno celkem 2 000 Kč, naposledy dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným včetně příslušenství na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky obsahujícím mj. Výzvu k plnění ze dne [datum], které bylo předáno k přepravě dle Podacího lístku k němu dne [datum], byl žalovaný vyzván k zaplacení„ do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu“. Žalovaný dosud, přes písemnou Předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum], odeslanou dle podacího lístku k ní dne [datum], ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatil. 4. Dle Zákaznické karty – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 6. 2023, č. j. 17 C 289/2023-10, a následně též u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvána, že by poskytovatel úvěru řádně ověřoval schopnost žalovaného úvěry splácet, zejména nijak dále neověřoval v Zákaznické kartě toliko tvrzené tzv.„ další čisté příjmy domácnosti“, případné exekuce vedené na žalovaného (např. v Centrální evidenci exekucí; není pak podstatné, že až následně nyní soudem vyžádané zprávy z Centrální evidence exekucí ze dne [datum] nebyly ke dni [datum] na žalovaného vedeny žádné exekuce a teprve až následně), neprovedl lustraci např. v registrech BRKI a NRKI, nepozastavil se ani nad tím, že žalovaný fakticky nebydlel na adrese svého trvalého pobytu, neposuzoval nájemní smlouvu žalovaného jako„ spolubydlícího“ v souvislosti s jeho výdaji a spolehl se toliko na odhad jejich výše na základě tvrzení žalovaného, nebyly ověřovány výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce), za situace, kdy žalovaný uváděl, že je„ spolubydlícím“, nevyžádal si podnájemní smlouvu či jinou listinu prokazující podíl na společných nákladech bydlení (k podrobnostem viz citované usnesení a výzva soudu u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Na shora uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani Pracovní smlouva žalovaného ze dne [datum], nadto sjednaná toliko na dobu určitou, a výplatní listy se mzdou žalovaného, když jde toliko o ověřování příjmů a nikoliv výdajů. 5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do 28 % (12 000 Kč z žalobou uplatněných 42 314,52 Kč, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování), ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2390 a násl. o. z. jako smlouvy o zápůjčce. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen„ ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smluv shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru řádně a zodpovědně neověřoval skutečnosti uvedené již v odstavci 4. odůvodnění tohoto rozsudku. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu. 6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 290/2020-42). Zaplatil-li tedy žalovaný z neplatné Smlouvy žalobkyni částku 2 000 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 12 000 Kč (rozdíl mezi 14 000 Kč v hotovosti předaných žalované a 2 000 Kč již zaplacenými). 7. Ve zbývající převážné části 72 % (30 314,52 Kč z žalobou uplatněných 42 314,52 Kč, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní. Soud zamítl též žalobkyní uplatněný nárok na příslušenství ve formě úroku z prodlení, když splatnost zbývající (přisouzené) části jistiny nastane až právní mocí tohoto