17 C 351/2023-40 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně, na kterou byla pohledávka dne [datum] postoupena [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), domáhala po žalované, které bylo dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále„ Smlouva“) po úspěšném posouzení její úvěruschopnosti vyplaceno dne [datum] v hotovosti 30 000 Kč, plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měly být kromě jistiny zaplaceny„ Poplatky“ 16 590 Kč, složené z kapitalizovaných úroků ze Smlouvy ve výši 11 070 Kč (23,28 % ročně), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 020 Kč (dále jen„ Poplatky“), a to v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 598 Kč se splatností poslední splátky [datum] Celkem bylo uhrazeno 600 Kč a poslední příslušná splátka byla uhrazena dne [datum]. K zaplacení zbývá dlužná jistina 29 400 Kč, Poplatky ve výši 16 590 Kč, kapitalizovaný úrok 3 802,40 Kč (23,28 % ročně z 29 400 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 042,50 Kč (8,25 % ročně z 29 400 Kč od [datum] do [datum]), úrok ve výši 23,28 % ročně z 29 400 Kč od [datum] do zaplacení, a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z 29 400 Kč od [datum] do zaplacení. Z celkové částky 29 400 Kč s příslušenstvím shora již žalovaná ničeho, ani přes písemné oznámení o postoupení pohledávky shora a písemné výzvy, nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani poté, co k tomu byla vyzývána usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 8. 2023, č. j. [číslo jednací], k nařízenému jednání se nedostavila a soud tak věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o. s. ř.; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování listinami žalobkyní označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 30 000 Kč v hotovosti při uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala celkem kromě 30 000 Kč zaplatit poplatky 16 590 Kč v 78 týdenních splátkách po 598 Kč. Dle Tabulky umoření bylo na Smlouvu zaplaceno celkem 600 Kč dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky obsahujícím mj. Výzvu k plnění ze dne [datum], které bylo předáno k přepravě dle Podacího lístku k němu dne [datum], byla žalovaná vyzvána k zaplacení„ do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu“. Žalovaná dosud, přes písemnou Předžalobní výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum], odeslanou dle podacího lístku k ní dne [datum], ničeho ze žalovaných částek shora nezaplatila. 4. Dle Zákaznické karty – Žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně usnesením zdejšího soud ze dne 1. 8. 2023, č. j. [číslo jednací], a následně též u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzvána, že by poskytovatel úvěru řádně ověřoval schopnost žalované úvěry splácet, zejména nijak dále neověřoval v Zákaznické kartě toliko tvrzené tzv.„ další čisté příjmy domácnosti“, případné exekuce (např. v Centrální evidenci exekucí) vedené na žalovanou, nepozastavil se ani nad tím, že žalovaná fakticky nebydlela na adrese svého trvalého pobytu, neposuzoval nájemní smlouvu žalované v souvislosti s jejími výdaji a spolehl se toliko na odhad jejich výše na základě tvrzení žalované, nebyly ověřovány výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce), za situace, kdy žalovaná uváděla, že je„ nájemníkem“, nebylo ničeho zjišťováno k udávané vyživovací povinnosti ke 2 vyživovaným osobám, o jaké osoby jde za účelem posouzení rozsahu případné závislosti těchto osob na žalované, či naopak (k podrobnostem viz citované usnesení a výzva soudu u jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Dle zprávy z Centrální evidence exekucí vyžádané soudem ze dne [datum] bylo navíc prokázáno, že ke dni [datum] byly na žalovanou vedeny čtyři exekuce. Právní předchůdce žalobkyně ani ke dni posuzování žádosti žalované o úvěr neprovedl lustraci např. v registrech BRKI a NRKI, je pak nerozhodné, že zprávou CRIF - [právnická osoba], vyžádanou soudem, ve spojení s přílohou k ní obsahující společný výpis z Bankovního a Nebankovního registru klientských informací (BRKI a NRKI), bylo prokázáno, že ke dni [datum] nebyly evidovány žádné úvěry. 5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno pouze co do 47 % (29 400 Kč z žalobou uplatněných 62 952,34 Kč, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování), ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouvy o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen„ ZoSÚ“), žalované poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smluv shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované a ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru řádně a zodpovědně neověřoval skutečnosti uvedené již v odstavci 4. odůvodnění tohoto rozsudku. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu. 6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnila-li žalovaná na neplatnou smlouvu, je nutno její dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalované (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v [obec], č. j. 15 Co 290/2020-42). Zaplatila-li tedy žalovaná z neplatné Smlouvy žalobkyni částku 600 Kč, je třeba toto plnění i bez námitky žalované započíst na jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši 29 400 Kč (rozdíl mezi 30 000 Kč v hotovosti předaných žalované a 600 Kč již zaplacenými). 7. Ve zbývající převážné části 53 % (33 552,34 Kč z žalobou uplatněných 62 952,34 Kč, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní. Soud zamítl též žalobkyní uplatněný nárok na příslušenství ve formě úroku z prodlení, když splatnost zbývající (přisouzené)