18 C 466/2023-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 19 968 Kč (půjčka 12 000 Kč + souhrnný poplatek 7 968 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 52 pravidelných týdenních splátkách. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy [datum]. Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částku 4 490 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] S.à.r.l. došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem spol. SECAPITAL S.à.r.l. a žalobkyní [název žalobkyně] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. 4. U jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč, tj. celkem 19 968 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 384 Kč (zjištěno ze Smlouvy o půjčce [číslo]). Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil původnímu věřiteli a žalobkyni na poskytnutou půjčku celkem 4 490 Kč. Tato pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena na [právnická osoba] S.à.r.l., se sídlem v Lucembursku, reg. č. B [číslo] (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy). Dne [datum] odeslal [právnická osoba] na adresu žalovaného oznámení o postoupení pohledávky na [právnická osoba] S.à.r.l. a zároveň vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne [datum]). Tato pohledávka za žalovaným byla dále dne [datum] postoupena ze [právnická osoba] S.à.r.l. na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně přílohy). Dne [datum] odeslala [právnická osoba] S.à.r.l. na adresu žalovaného oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne [datum]). 5. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla platně postoupena [datum] na [právnická osoba] S.à.r.l. a následně [datum] na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 6. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 o. z. podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o. z. (§ 3030 o. z.). 7. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že obchodní společnost [právnická osoba] jako věřitel poskytne žalovanému půjčku ve výši 12 000 Kč, kterou se žalovaný zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 7 968 Kč, tj. celkovou částku ve výši 19 968 Kč, v 52 týdenních splátkách. Současně s uzavřením smlouvy žalovaný převzal v hotovosti částku 12 000 Kč. 9. Není sporu o tom, že předchůdce žalobkyně poskytoval žalovanému půjčku v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Předchůdce žalobkyně je kapitálovou obchodní společností podnikající v oblasti finančnictví v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřených smluv o půjčce, neboť úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují cenu poskytnutého kapitálu. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky, je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvním ujednání stran, avšak v posuzované věci není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky. 10. Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. [spisová značka], že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V případě smlouvy o půjčce představuje souhrnný poplatek 66 % jistiny půjčky za dobu 52 týdnů, přičemž podle soudu je cenou nepřiměřeně vysokou, která minimálně čtyřikrát přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky, což je soudu známo z úřední činnosti. Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úroky ve výši 66 % ročně je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ust. § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu ust. § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní. 11. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 12. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalovanému při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musel platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o souhrnném poplatku nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce. 13. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. obč. zák., při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 457 obč. zák. V tomto případě bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 12 000 Kč. Žalovaný fakticky zaplatil 4 490 Kč, a proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení náleží částka 7 510 Kč [právnická osoba] odeslala dne [datum] žalovanému oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného [datum]. Jelikož