21 C 192/2023-27 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala uhrazení částky 11 031,65 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 5. 2021 (dále jen„ smlouva o spotřebitelském úvěru“), kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce“). Na základě této úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit spolu s jistinou úvěru smluvní úrok a poplatky ve výši 9 440 Ke ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 460 Kč do 4. 7. 2022. Žalovaný na vymáhanou pohledávku uhradil částku 1 959,99 Kč. Žalovaný své závazky dále řádně a včas neplnil a ke dni 4. 7. 2022 se stal celý závazek žalovaného splatný. Vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ke dni 27. 10. 2022, kdy vymáhaná pohledávka představovala nesplacenou jistinu ve výši 10 019,66 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 877,02 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 870,48 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 923,69 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 789,16 Kč. Žalobkyně dále požadovala na žalovaném za dobu od 5. 7. 2022 do 14. 10. 2022 uhrazení kapitalizovaného úroku z jistiny ve výši 415,88 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 415,88 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 011,99 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. 2. Podáním ze dne 15. 2. 2023 vzala žalobkyně svou žalobu co do kapitalizovaného smluvního úroku, poplatků a smluvní pokuty, tj. co do částky 9 888,22 Kč, zpět. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení ve výroku I. tohoto rozsudku v tomto rozsahu částečně zastavil. <b>3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:</b> 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o úvěru, jejíž obsah se shoduje s výše uvedenými tvrzeními žalobkyně. Z obsahu smlouvy dále vyplývá, že žalovaný potvrdil, že převzal částku 11 000 Kč v hotovosti. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila na pohledávku 1 959,99 Kč. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022 a podacího archu ze dne 11. 11. 2022 soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni a žalovanému bylo toto postoupení oznámeno oznámením odeslaným dne 11. 11. 2022, které obsahovalo výzvu k uhrazení pohledávky do 10 dnů ode dne doručení oznámení. 5. Podle § 2393 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele (žalovaného) posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinila na základě jiných nezbytných zdrojů. K výzvě soudu žalobkyně pouze uvedla, že důkazy k prokázání této skutečnosti nedisponuje. Žalobkyně tedy dostatečně nezjistila příjmy a výdaje spotřebitele, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru). 11. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnily si smluvní strany na základě smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí právním předchůdcem žalobkyně částky ve výši 11 000 Kč žalovanému a z tvrzení žalobkyně vyplývá celková úhrada žalovaného ve výši 1 959,99 Kč. Vymáhaná pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. o. z. a postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. Žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky (jehož součástí byla výzva k plnění) dne 11. 11. 2022, kdy podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka se dostala do dispozice žalovaného dne 14. 11. 2022, desetidenní lhůta k plnění uvedená ve výzvě uplynula v souladu s § 607 o. z. dne 24. 11. 2022 a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Soud proto rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku 9 040,01 Kč, která představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním právním předchůdcem žalobkyně a uhrazenou částkou žalovaným, a úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 25. 11. 2022 do zaplacení. Ve zbylé části nároku byla žaloba ve výroku III. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť tato část nároku představovala náklady na vymáhání pohledávky, jejichž úhrada a vynaložení v souvislosti s předmětnou pohledávkou nebyly v řízení prokázány, část úroku z prodlení za časový úsek a z částek, s kterými žalovaný v prodlení nebyl, a nároky založené na absolutně neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch žalobkyně v rozsahu kapitalizované částky ke dni rozhodnutí ve výši 10 265,98 Kč (46% celkové částky) byl téměř stejný jako úspěch žalovaného, a proto soud ve výroku IV. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.