21 C 66/2023-30 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se na žalované domáhala uhrazení částky 32 148,04 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 2. 2021 (dále jen„ smlouva o spotřebitelském úvěru“), kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce“). Na základě této úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 37 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit spolu s jistinou úvěru smluvní úrok a poplatky ve výši 31 782 Ke ve 14 měsíčních splátkách ve výši 4 913 Kč do 16. 4. 2022. Na vymáhanou pohledávku žalovaná uhradila 10 424,42 Kč. Žalovaná své závazky řádně a včas neplnila a ke dni 16. 4. 2022 se stal celý závazek žalované splatný. Vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ke dni 6. 6. 2022, kdy vymáhaná pohledávka představovala nesplacenou jistinu ve výši 32 051,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 624,29 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 15 515,20 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 942,45 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 5 223,80 Kč. Žalobkyně dále požadovala na žalované za dobu od 17. 4. 2022 do 20. 4. 2022 uhrazení kapitalizovaného úroku z jistiny ve výši 39,52 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 30,95 Kč a smluvní pokutu ve výši 96,16 Kč. 2. Podáním ze dne 15. 2. 2023 vzala žalobkyně svou žalobu co do kapitalizovaného smluvního úroku, poplatků a smluvní pokuty, tj. co do částky 26 441,38 Kč, zpět. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. a řízení ve výroku I. tohoto rozsudku v tomto rozsahu částečně zastavil. <b>3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:</b> 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou smlouva o úvěru, jejíž obsah se shoduje s výše uvedenými tvrzeními žalobkyně. Z obsahu smlouvy dále vyplývá, že žalovaná potvrdila, že převzala částku 37 000 Kč v hotovosti. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila na pohledávku 10 424,42 Kč. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022 a podacího archu ze dne 23. 6. 2022 soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni a žalované bylo toto postoupení oznámeno oznámením odeslaným dne 23. 6. 2022, které obsahovalo výzvu k uhrazení pohledávky do 10 dnů ode dne doručení oznámení. 5. Podle § 2393 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Předmětná smlouva o úvěru je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú., která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele (žalované) posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, či že by tak učinila na základě jiných nezbytných zdrojů. K výzvě soudu žalobkyně pouze uvedla, že důkazy k prokázání této skutečnosti nedisponuje. Žalobkyně tedy dostatečně nezjistila příjmy a výdaje spotřebitele, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru). 11. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnily si smluvní strany na základě smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí právním předchůdcem žalobkyně částky ve výši 37 000 Kč žalované a z tvrzení žalobkyně vyplývá celková úhrada žalované ve výši 10 424,42 Kč. Vymáhaná pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. o. z. a postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované. Žalobkyně zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky (jehož součástí byla výzva k plnění) dne 23. 6. 2022, kdy podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka se dostala do dispozice žalované dne 27. 6. 2022, desetidenní lhůta k plnění uvedená ve výzvě uplynula v souladu s § 607 o. z. dne 7. 7. 2022 a následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Soud proto rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku o povinnosti žalované uhradit žalobkyni částku 26 575,58 Kč, která představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním právním předchůdcem žalobkyně a uhrazenou částkou žalovanou, a úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 8. 7. 2022 do zaplacení. Ve zbylé části nároku byla žaloba ve výroku III. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť tato část nároku představovala část úroku z prodlení za časový úsek a z částek, s kterými žalovaný v prodlení s uhrazením nebyl, a nároky založené na absolutně neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch žalobkyně v rozsahu kapitalizované částky ke dni rozhodnutí ve výši 30 596,50 Kč (48% celkové částky) byl téměř stejný jako úspěch žalované, a proto soud ve výroku IV. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.