38 C 11/2023-13 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 468 Kč s odůvodněním, že žalovaný s ní uzavřel dne 2. 7. 2021 smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla 2. 7. 2021 na bankovní účet částku ve výši 10 800 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 14 310 Kč (jistinu a poplatek ve výši 3 510 Kč) do 1. 8. 2021 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě odesláním specifického PIN kódu a potvrzením, že žalovaný souhlasí s textem smlouvy i všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalovaný čerpal zápůjčku bezhotovostně převodem na svůj účet. Žalovaný zápůjčku nesplatil v termínu splatnosti ani později, do podání žaloby neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení jistiny zápůjčky ve výši 10 800 Kč, sjednaného poplatku ve výši 3 510 Kč, náhrady nákladů vymáhání ve výši 2 500 Kč a sjednané smluvní pokuty ve výši 4 158 Kč. Smluvní pokuta činila 0,1 % z dlužné jistiny denně od 2. 8. 2021 do 22. 8. 2022, tj. částku 4 158 Kč. Dále žalobkyně nárokuje ještě zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí od 2. 8. 2021 do zaplacení. 2. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním: 4. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 7. 2021 soud zjistil smluvní ujednání tak, jak byla tvrzena v žalobě, přičemž tyto zde nebude pro nadbytečnost opakovat, když obsah smlouvy nebyl v rámci řízení nijak zpochybněn. Dále soud ze smlouvy zjistil, že žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, aniž by z jakéhokoli ustanovení vyplývalo, že je podnikatelem a jedná v rámci své podnikatelské činnosti. 5. Z potvrzení o platbě ze dne 2. 7. 2021 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet celkem 10 800 Kč. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2022 vč. poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 27. 7. 2022 a obsahovala třídenní lhůtu k plnění. 7. Soud z provedeného dokazování dále nezjistil nic o způsobu, jakým žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet před uzavřením smlouvy. 8. Z provedeného dokazování soud zjistil stran uzavřeného smluvního vztahu skutečnosti odpovídající žalobní naraci. Soud též zjistil, že bezhotovostním převodem žalobkyně žalovanému dne 2. 7. 2021 poskytla částku 10 800 Kč, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Plnění žalovaného nad rámec uvedeného soud nezjistil. Žalobkyně soudu netvrdila, jakým způsobem ověřovala schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet před uzavřením smlouvy, ani tento způsob nevyplynul z provedeného dokazování. 9. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako vztah ze smlouvy o zápůjčce, která však nebyla uzavřena platně. 10. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí zápůjčky podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). 11. Žalobkyně na prokazování prověřování schopnosti splácet úvěr před uzavřením smlouvy rezignovala. Z tohoto důvodu soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 o.z. pro rozpor s § 86 a 87 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. 12. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly, což v projednávané věci znamená povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou částku 10 800 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 10 800 Kč. Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od 3. 8. 2022 do zaplacení z částky 10 800 Kč. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k plnění odeslanou žalovanému byla předžalobní výzva odeslaná dne 27. 7. 2022. Dle § 573 o.z. se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což v daném případě činí 30. 7. 2022. Žalovanému byla ve výzvě poskytnuta třídenní lhůta k plnění a tedy od 3. 8. 2022 je žalovaný v prodlení s placením. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného, vycházeje též z žalobního nároku. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když ostatní žalobní nároky včetně příslušenství vyplývaly ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalovanému žádné povinnosti nevznikly. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla převážně neúspěšná a nemá tedy na náhradu nákladů řízení právo. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalovaný byl v řízení zcela pasivní. 14. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.