40 C 1/2023-28 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 7. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 600 Kč spolu s příslušenstvím K odůvodnění nároku žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], uzavřela dne 9. 7. 2020 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému v den uzavření smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy věřitel posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu žádného trvání smlouvy výši 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 600 Kč počínaje od 16. 7. 2020 a se splatností poslední splátky dne 2. 9. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně neuhradil, se dlužná jistina od 3. 9. 2021 úročí úrokovou sazbou 23,43 % ročně. Žalovaný uhradil na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku jejího postoupení částku v celkové výši 2 400 Kč. Pohledávka z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2021 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 33 600 Kč, sestávající z dlužné jistiny 20 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 13 600 Kč. Žalobkyně úroky do dne postoupení pohledávky kapitalizovala, přičemž kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny do postoupení pohledávky činí 1 653,12 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny do jejího postoupení činí 599,72 Kč. Před podáním žaloby byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dlužnou částku doposud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání dne 9. 5. 2023 se nedostavil žalovaný, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalovaného. 4. Před zahájením jednáním vzala žalobkyně žalobu částečně co do částky podrobně specifikované ve výroku I. zpět. Soud proto řízení v uvedeném rozsahu podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen o.s.ř.), zastavil. 5. Soud provedl všechny listinné důkazy založené žalobkyní do spisu a z provedených důkazů dospěl k těmto skutkovým zjištěním. 6. Dne 9. 7. 2020 žalovaný požádal společnosti [právnická osoba], [IČO], o zápůjčku ve výši 20 000 Kč. V žádosti vedle svých osobních údajů uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu, tvoří domácnost s partnerkou, je zaměstnaný s příjmem 14 328 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žadatele činí výdaje na bydlení ve výši 5 600 Kč (1/2 nájmu) a osobní výdaje ve výši 3 000 Kč. K ověření měly být předloženy tyto dokumenty: pracovní smlouva/ DPP/DPČ, výplatní pásky, složenky – příjmy a Faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO (zjištěno z Karty zákazníka). Téhož dne uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo]. Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, datem narození a adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, úrok 4 000 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, tj. celkem 36 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 60 Kč, přičemž první splátka byla splatná nejpozději do 7. kalendářního dne ode dne uzavření smlouvy a každá následující splátka až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru). 7. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně příslušné strany 61 Seznamu postoupených pohledávek). Původní věřitel [právnická osoba] dopisem ze dne 3. 2. 2022 oznámil žalovanému postoupení pohledávek. Současně byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 10 dnů od obdržení dopisu (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávek). Toto oznámení odeslala žalobkyně na adresu výběru žalovaného uvedenou v kartě zákazníka. Soud nevzal za prokázáno, že bylo doručeno do dispozice žalovaného (zjištěno z Podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 ve spojení se sledováním zásilky). Dne 19. 4. 2022 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému na adresu výběru předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky 37 573,51 Kč nejpozději do 29. 4. 2022. Výzva byla doručena do dispozice žalovaného dne 21. 4. 2022 (zjištěno z Výzvy k plnění ve spojení s Podacím lístkem ze dne 19. 4. 2022 a sledováním zásilky). Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v Obchodním rejstříku vedeném [název soudu], oddíl C, vložka [číslo] s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (zjištěno z Výpisu z OR žalobkyně). 8. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětné pohledávky původního věřitele společnosti [právnická osoba] za žalovaným byly platně postoupeny na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. 9. Po právní stránce soud zhodnotil obě uzavřené smlouvy jako smlouvu o úvěru uzavřené společností [právnická osoba] jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 10. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směr