58 C 62/2023-31 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 231 Kč s odůvodněním, že žalovaná s ní uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla [datum] na bankovní účet částku ve výši 9 800 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 12 985 Kč (jistinu a poplatek ve výši 3 185 Kč) do [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě odesláním specifického [příjmení] kódu a potvrzením, že žalovaná souhlasí s textem smlouvy i všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalovaná čerpala zápůjčku bezhotovostně převodem na svůj účet. Žalovaná zápůjčku nesplatila v termínu splatnosti ani později, do podání žaloby zaplatila žalobkyni částku 1 870 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení jistiny zápůjčky ve výši 9 800 Kč, sjednaného poplatku ve výši 3 185 Kč, náhrady nákladů vymáhání ve výši 2 500 Kč a sjednané smluvní pokuty ve výši 2 246 Kč. Smluvní pokuta činila 0,1 % z dlužné jistiny denně od [datum] do [datum], tj. částku 4 116 Kč, která byla započtením zaplacené částky ponížena na částku 2 246 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 8 000 Kč. Dále žalobkyně nárokuje ještě zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí od [datum] do zaplacení. 2. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast u jednání neomluvila a ani jinak se ve věci nevyjádřila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním: 4. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] soud zjistil smluvní ujednání tak, jak byla tvrzena v žalobě, přičemž tyto zde nebude pro nadbytečnost opakovat, když obsah smlouvy nebyl v rámci řízení nijak zpochybněn. Dále soud ze smlouvy zjistil, že žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, aniž by z jakéhokoli ustanovení vyplývalo, že je podnikatelem a jedná v rámci své podnikatelské činnosti. 5. Z výpisu z účtu žalobkyně za den [datum] soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované na její účet celkem 9 800 Kč. 6. Z tvrzení žalobkyně ve prospěch žalované soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni do podání žaloby částku 1 870 Kč. 7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] vč. poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky. Tato výzva byla žalované odeslána dne [datum] a obsahovala třídenní lhůtu k plnění. 8. Soud z provedeného dokazování dále nezjistil nic o způsobu, jakým žalobkyně ověřovala schopnost žalované úvěr splácet před uzavřením smlouvy. 9. Z provedeného dokazování soud zjistil stran uzavřeného smluvního vztahu skutečnosti odpovídající žalobní naraci. Soud též zjistil, že bezhotovostním převodem žalobkyně žalované dne [datum] poskytla částku 9 800 Kč, na kterou následně žalovaná uhradila částku 1 870 Kč. Plnění žalované nad rámec uvedeného soud nezjistil. Žalobkyně soudu netvrdila, jakým způsobem ověřovala schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet před uzavřením smlouvy, ani tento způsob nevyplynul z provedeného dokazování. 10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako vztah ze smlouvy o zápůjčce, která však nebyla uzavřena platně. 11. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí zápůjčky podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ale též nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). 12. Žalobkyně na prokazování prověřování schopnosti splácet úvěr před uzavřením smlouvy rezignovala. Z tohoto důvodu soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 o.z. pro rozpor s § 86 a 87 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. 13. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o.z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly, což v projednávané věci znamená povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnutou částku 9 800 Kč. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 7 930 Kč, když v rozsahu částky 1 870 Kč již tuto svou povinnost dříve splnila. Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovanou k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení z částky 7 830 Kč. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k plnění odeslanou žalované byla předžalobní výzva odeslaná dne [datum]. Dle § 573 o.z. se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což v daném případě činí [datum]. Žalované byla ve výzvě poskytnuta třídenní lhůta k plnění a tedy od [datum] je žalovaná v prodlení s placením. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalované, vycházeje též z žalobního nároku. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když ostatní žalobní nároky včetně příslušenství vyplývaly ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalované žádné povinnosti nevznikly. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení žalobkyně požadovala včetně nákladů vymáhání a smluvní pokuty částku ve výši 17 731 Kč. Úspěšná byla toliko v rozsahu 7 930 Kč. Lze uzavřít, že žalobkyně byla převážně neúspěšná a nemá tedy na náhradu nákladů řízení právo. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalovaná byla v řízení zcela pasivní. 15. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu. 16. Žalobkyně se svých nároků domáhala prostřednictvím návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila proto soudní poplatek ve výši 800 Kč dle přílohy 1 zák. č. 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1 písm. b). Elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán s ohledem na vysoké sankční nároky žalobkyně. S ohledem na tuto skutečnost se úprava snížených soudních poplatků pro návrhy na vydání elektronických platebních rozkazů neuplatní. Soud žalobkyni tedy zavázal k zaplacení zbytku soudního poplatku, a to dle přílohy 1 zák. č. 549/1991 Sb., položky 2 bodu 3 ve spojení s položkou 1 bodu 1 písm. a), dle které činí soudní poplatek z návrhu 1 000 Kč. Soud tedy zavázal žalobkyni k zaplacení soudního poplatku ve výši 200 Kč, který tvoří zbytek ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, po započtení již zaplacené částky 800 Kč.