28 C 253/2024-30 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 6. 9. 2023 domáhal po žalované zaplacení částky 22 698 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 6. 1. 2023 úvěrovou smlouvu ve smyslu § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. prostřednictvím internetových stránek žalobce – , Anonymizováno, , když se jednalo o bezúčelový spotřebitelský úvěr, přičemž žalobce zkoumal při uzavírání smlouvy schopnost žalované tento úvěr splácet prostřednictvím odpovídajících registrů NRKI a BRKI. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 51 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč do 24 měsíců od jeho poskytnutí. Schválená výše úvěru 15 000 Kč byla odeslána z účtu žalobce na účet žalované uvedeného ve smlouvě č. , č. účtu, , který žalovaná uvedla při uzavírání smlouvy. Žalovaná si 2x prodloužila splatnost úvěru o 1 měsíc tzv. „korunovým odkladem“ v souladu s ustanovením smlouvy, kdy za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 1 485 Kč. Takto si žalovaná dne 5. 2. 2023 a dne 6. 3. 2023 prodloužila splatnost smlouvy, kdy uhradila 1 Kč. Dne 6. 4. 2023 uhradila 500 Kč. Dále žalobce požadoval částku 3 x 300 Kč a 1x 130 Kč za účelně vynaložené náklady. V souladu s ujednáním ve smlouvě byla žalované účtována 3 x 500 Kč smluvní pokuta. Žalobce tak celkem požaduje částku 22 698 Kč představující neuhrazenou jistinu 14 998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 495 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 2 470 Kč („korunový odklad“), účelně vynaložené náklady 1 030 Kč, smluvní pokutu 1 500 Kč a úroky 2 205 Kč. Žalobce požadoval dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 83,96 Kč od 28. 8. 2023 do 5. 9. 2023, kdy požaduje úrok od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy, když žalované bylo poskytnuto 30 dnů k úhradě dlužné částky. Dále pak od 6. 9. 2023 požadoval zákonný úrok z prodlení. Přes předžalobní výzvu žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho.2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 5. 3. 2024 zrušen, neboť se jej žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. K ústnímu jednání dne 10. 9. 2024 se žalobce omluvil, žalovaná se bez předchozí omluvy k jednání nedostavila a soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, kdy vycházel z žalobních tvrzení a žalobcem doložených listinných důkazů.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: Žalovaná se dohodla s žalobcem dne 6. 1. 2023, že jí žalobce poskytne částku 15 000 Kč, kterou žalovaná žalobci vrátí i s dalšími poplatky, přičemž tato částka byla žalobcem žalované zaslána na uvedený účet dne 6. 1. 2023. Žalovaná na takto poskytnutou částku zaplatila pouze 2 Kč dne 5. 2. 2023 a 6. 3. 2023, kdy požádala o prodlení splatnosti úvěru vždy o 1 měsíc a dále pak dne 6. 4. 2023 částku 500 Kč. Žalobce si řádně nezjistil, zda žalovaná bude schopna poskytnuté peněžní prostředky vrátit, když dle vlastních tvrzení jen obecně uvedl, že ověřoval schopnost žalované splácet prostřednictvím registru NRKI a BRKI a že ověřovala, zda má nějaké závazky prostřednictvím registru SOLUS a dále z Centrální evidence exekucí a Insolvenčního rejstříku, přičemž k tomuto svému tvrzení nepředložil žádné konkrétní odpovídající důkazy, kdy navíc netvrdil, že by údaje jakkoliv ověřoval, např. potvrzením od zaměstnavatele žalované o výši příjmu nebo výpisy z účtu žalované, tj. jaká je skutečná příjmová složka žalované, když nemůže na tom nic změnit ani skutečnost, že žalovaná nebyla evidována v databázi dlužníků.6. Po takto provedeném zjištění skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobní nárok žalobce je nedůvodný, kdy provedl toto právní posouzení věci: Pomocí prostředků komunikace na dálku, uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., na kterou je nutno rovněž aplikovat ust. zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (ZoSU), přičemž podle § 86 a § 87 ZoSU je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná. Soud tedy konstatuje, že žalobce své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nedostál, když v žalobě takové zkoumání sice tvrzeno bylo, ale žalobce soudu nepředložil žádnou listinu k prokazování zkoumání jak příjmové, tak výdajové stránky žalované. Soud byl připraven poučit žalobce dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobce se k jednání před soudem nedostavil, čímž se připravil o možnost být ze strany soudu poučen, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Z tohoto důvodu soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy ze dne 17. 1. 2022 pro rozpor se zákonem – ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSU, § 580 odst. 1 o. z., kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.), přičemž soud vycházel z ustálené soudní judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. I As 30/2015, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází rovněž z eurokomformního výkladu citovaných ustanovení (rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18). Za situace, kdy žalovaná uhradila žalobci částku pouze 502 Kč byla v souladu s ust. § 2991 o. z. zavázána žalobci bezdůvodné obohacení v částce 14 498 Kč. Tuto částku byla žalovaná zavázána uhradit se zákonnými úroky z prodlení běžícími od 12.8. 2023, když žalobce vyzval žalovanou předžalobní výzvou ze dne a určil splatnost do 11. 8. 2023. Ve zbývající části za ostatní platby, které žalobce nárokoval, za situace, kdy smlouva byla sjednána neplatně, byla další žalobcem požadovaná částka 8 283,90 Kč s příslušenstvím zamítnuta, když v tomto rozsahu soud shledal nárok žalobce nedůvodným (výrok II).7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl úspěšný se svým nárokem pouze částečně co do rozsahu 63,6 % a neúspěšný byl v 36,4 %. Žalobci tedy přísluší nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 27,2 %. Žalobci vznikly v souvislosti s tímto řízením náklady řízení ve výši 2 360 Kč, které představují 908 Kč za zaplacený soudní poplatek, 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), náhrada hotových výdajů – tj. 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. a DPH ve výši 21 % - 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Za situace, kdy žalobci přísluší z těchto nákladů řízení nárok ve výši 27,2 %, pak byly žalobci přiznány náklady řízení ve výši 642 Kč, jak je uvedeno ve výroku III.8. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a povinnost hradit náklady řízení k rukám zástupce vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.