35 C 83/2024-36 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 480 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 6. 2023, ve znění dodatků 1 - 3, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému bankovním převodem peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 24 648 Kč spočívající v jistině spolu s úrokem ve výši 4 648 Kč do 13. 7. 2023, což neučinil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Vzhledem k prodlení žalovaného žalobkyně požadovala též náklady na upomínku ve výši 100 Kč, úrok z prodlení z neuhrazené jistiny v kapitalizované výši 1 430,14 Kč od 14. 7. 2023 do 4. 1. 2024 a dále úrok z prodlení od 9. 1. 2024 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení od 14. 7. 2023 do 4. 1. 2024 v kapitalizované výši 3 480 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky spočívající v částce 217 Kč za osobní návštěvu žalovaného. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni nic nezaplatil ani přes výzvu.2. Podáním doručeným soudu dne 27. 6. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 4 748 Kč představující kapitalizovaný úrok a náklady na upomínku a co do částky 3 480 Kč představující smluvní pokutu.3. Soud proto výrokem I. tohoto rozhodnutí řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.).4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. K jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně se omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a rozhodl na základě předložených listinných důkazů, z nichž vzal za prokázané následující skutečnosti. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 13. 6. 2023 včetně obchodních podmínek, ve znění dodatku 1 ze dne 13. 6. 2023 a dodatků 2 a 3 ze dne 14. 6. 2023, že se v této listině předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavazuje do 13. 7. 2023 vrátit částku ve výši 24 648 Kč skládající se z dlužné jistiny a úroku ve výši 4 648 Kč. Smlouva je podepsána pomocí potvrzovacího kódu ze sms a e-mailu a verifikační platby, jak plyne ze smlouvy ve spojení s výpisem z účtu vedeného u , právnická osoba, . Z výpisu z účtu u , právnická osoba, . a ze sdělení , právnická osoba, ., soud zjistil, že na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného přišly v červnu 2023 platby ve výši 12 400 Kč, 4 800 Kč, 2 500 Kč a 300 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně. Z listiny označené jako rámcová smlouva o postoupení pohledávek včetně společného prohlášení a potvrzení o úplatě soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně jako postupitel s žalobkyní jako postupníkem dohodla dne 5. 1. 2024 na postoupení pohledávky za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě včetně plné moci a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dopisem odeslaným dne 15. 1. 2024 o oznámení pohledávky vyrozuměla a vyzvala jej k úhradě dluhu do 29. 1. 2024. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 30. 4. 2024 odeslala předžalobní výzvu, kterou jej vyzvala k zaplacení dluhu.6. Soud neprovedl důkaz výpisem úkonů mimosoudního vymáhání, protože by z něj (s ohledem na níže odůvodněný právní závěr) nemohl zjistit žádnou skutečnost podstatnou pro rozhodnutí.7. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému během června 2023 poskytla ve čtyřech platbách částku v celkové výši 20 000 Kč na základě smlouvy o úvěru ze dne 13. 6. 2023, ve znění dodatků 1 - 3. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 5. 1. 2024 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což žalobkyně žalovanému oznámila. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni nevrátil jistinu ve výši 20 000 Kč ani neuhradil úrok ve výši 4 648 Kč, ačkoli jej žalobkyně vyzvala k zaplacení dluhu do 29. 1. 2024 dopisem odeslaným dne 15. 1. 2024.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Po právním posouzení věci soud dospěl k následujícím závěrům. Soud nejprve posuzoval, zda předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., a dospěl k závěru, že nikoli. Žalovaný je ve vztahu k předchůdkyni žalobkyně, jakožto poskytovatelce spotřebitelského úvěru, v postavení spotřebitele, a proto se dle § 2 ZSÚ na jejich vztah použije také tento zákon. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru jakkoli zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalovaného a jeho případné další dluhy, jak jí ukládá § 86 ZSÚ, aby vyhodnotila, zda žalovanému jeho majetková situace umožňuje splnit dluh ve lhůtě splatnosti. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a doložení důkazů v tomto ohledu žalobkyně reagovala tak, že důkazy o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje. Soud byl přesto připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ale žalobkyně se k jednání nedostavila a o možnost být poučena se tak připravila. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, je smlouva o úvěru ze dne 13. 6. 2023, ve znění dodatků, absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 o. z. K neplatnosti soud přihlédl i bez námitky žalovaného.13. V řízení však současně bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu, na základě neplatné smlouvy o úvěru, částku 20 000 Kč a žalovaný se tak přijetím finančních prostředků bezdůvodně obohatil, proto je povinen toto bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč vrátit dle § 2991 o. z. ve spojení s § 2993 o. z. Pohledávka z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z., proto je žalovaný povinen zaplatit svůj dluh žalobkyni. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni něco zaplatil, proto soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni celou nevrácenou jistinu ve výši 20 000 Kč. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává dle § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy věřitele. Žalobkyně žalovaného poprvé prokazatelně vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne 15. 1. 2024. Dle § 573 o. z. se tak má za to, že žalovanému zásilka došla dne 18. 1. 2024, a žalovaný byl následně povinen uhradit dlužnou částku dle výzvy do 29. 1. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaný dluh včas neuhradil, dostal se do prodlení a žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o. z. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, tzn. od 30. 1. 2024. Výše úroku z prodlení je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve