56 C 375/2024-26 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 4. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 250 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 6. 12. 2021 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalované zaslány na účet číslo , č. účtu, dne 6. 12. 2021. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 3 250 Kč, který byl splatný spolu s jistinou dne 28. 12. 201. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy a nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry zápůjčky. Poté žalovaná vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Smlouva o zápůjčce je žalovanou podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Žalobkyně požadovala také úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení za období od 29. 12. 2021 do 31. 3. 2023 ve výši 4 570 Kč a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 500 Kč, když ve dnech 4. 1. 2022, 11. 1. 2022, 18. 1. 2022, 27. 1. 2022, 11. 2. 2022, byly žalované zaslány písemné výzvy. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na úhradu zápůjčky uhradila částku ve výši 6 860 Kč. Naposledy byla žalovaná k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou k úhradě dluhu ze dne 27. 2. 2023.2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.4. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 12. 2021 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná označená svým jménem a příjmením, adresou bydliště, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem jako klient. Tato smlouva je opatřena podpisy osob jednajících za žalobkyni, přičemž u jména a příjmení žalované je uveden údaj o času a PIN kódu. Předmětem smlouvy je závazek věřitele, že na požádání poskytne klientovi peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, s tím, že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátí věřiteli společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč nejpozději do 28. 12. 2021. Klient se v případě svého prodlení zavázal nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to 500 Kč za každou písemnou upomínku/výzvu k úhradě.5. Z Výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, soud zjistil, že žalobkyně poukázala na účet číslo , č. účtu, dne 6. 12. 2021 částku 10 000 Kč.6. Soud má za prokázané, že žalobkyně vyhotovila ve dnech 4. 1. 2022, 11. 1. 2022, 18. 1. 2022, 27. 1. 2022, 11. 2. 2022 listiny označené jako Upomínka/Opakovaná výzva k úhradě, v nichž žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak soud nemá za prokázané odeslání těchto upomínek do dispozice žalované.7. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 2. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky 163 574 Kč vyplývající ze smlouvy o zápůjčce do tří dnů. Z podacího lístku ze dne 27. 2. 2023 se podává, že tato výzva byla žalované odeslána doporučeně poštou na adresu uvedenou ve smlouvě.8. Ze součinnosti , právnická osoba, . ze dne 17. 10. 2024, že majitelem účtu a disponentem účtu č. , č. účtu, byla žalovaná. Dne 6. 12. 2021 byla na účet žalované připsána částka ve výši 10 000 Kč, a to z účtu , Jméno žalobkyně, .9. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ).10. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).16. Soud nevzal za prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to pokud jde o příjmovou a výdajovou stránku poměrů žalované. Žalobkyně nezkoumala příjmy žalované. Žalobkyně nezkoumala výdaje žalované, pokud jde zejména o náklady žalované na bydlení. Žalobkyně se spolehla na tvrzení žalované, aniž by takto získané údaje ověřovala. Soud byl připraven u ústního jednání žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit další důkazy k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak o možnost být ze strany soudu poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ze dn