62 C 207/2024-44 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u soudu dne 3. 8. 2023 po žalované zaplacení částky 15 522 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnila tím, že dne 7. 11. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovanou úvěrovou smlouvu, když se jednalo o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy poskytla žalované částku 9 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě celé částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 297 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalované dne 7. 11. 2022 na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, byla proto žalobkyní informována o výši dluhu a vyzvána prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. Žalovaná však na dlužnou částku ničeho nezaplatila. Žalobkyně proto požaduje po žalované částku 15 522 Kč, která se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 297 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 1 782 Kč, úroků v celkové výši 1 323 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2023 k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 30 dnů ode dne sepsání výzvy. Žalovaná ani na tuto výzvu nereagovala a dlužnou částku nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z provedených důkazů soud zjistil následující:4. Z úvěrové smlouvy ze dne 7. 11. 2022 soud zjistil skutečnosti odpovídající žalobní narací. Obsah úvěrové smlouvy odpovídá žalobním tvrzením. Žalobkyně uzavírala úvěrovou smlouvu jako podnikatelka poskytující spotřebitelské úvěry, žalovaná, označená jménem, datem narození a rodným číslem jako fyzická osoba – spotřebitel. Jednalo se bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 9 000 Kč.5. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud nic podstatného nezjistil.6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dne 7. 11. 2022 provedla ověření bonity klienta-žalované, z této bylo zjištěno, že žalovaná má počet dětí 0, zdroj příjmu – zaměstnanec, výše příjmu 15 000 Kč, ostatní členové domácnosti 14 000 Kč, splátky jiným společnostem 0 Kč, ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS 0.7. Z opisu výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně na účet č. , č. účtu, zaslala dne 7. 11. 2022 částku 9 000 Kč pod VS , var. symbol, .8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni 7. 12. 2022 částku 1 Kč a dne 7. 2. 2023 částku 1 000 Kč.9. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2023 vč. poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky dne 2. 6. 2023 ve lhůtě 30 dnů ode dne sepsání této výzvy, která byla žalované odeslána 5. 6. 2023.10. Z provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti odpovídající žalobní naraci, co se týče uzavření a textace smluv a čerpání jistiny žalovanou. Soud vzal též za prokázané, že žalovaná byla dopisem ze dne 2. 6. 2023 vyzvána k zaplacení dlužné částky, a to se lhůtou k plnění do 30 dnů ode dne sepsání výzvy. Soud neshledává důvodu se těmito zjištěními podrobně zabývat z důvodů uvedených níže, pro které vyhodnotil závazek mezi stranami jakožto závazek z bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně.11. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když při prověřování vycházela toliko z kusých údajů, uvedených žalovanou při uzavírání smlouvy, aniž by tyto byly jakýkoliv způsobem žalobkyní ověřeny. Příjmová stránka ověřování obsahovala kusé, zaokrouhlené a neověřené informace, výdajová stránka chyběla zcela. Nepředložila soudu ani pracovní smlouvu, výplatní lístky, výměr nájemného, výpisy z účtu za relevantní období či jiné podklady, které by mohly sloužit ke skutečnému prověření schopnosti žalované úvěr splácet.12. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako vztah z smlouvy o úvěru, který však nebyl uzavřen platně.13. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli a výši úvěru 9 000 Kč, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).14. Za daných okolností žalobkyně neprokázala, že by schopnost žalované splácet úvěr dostatečně prověřovala. Je na žalobkyni, aby v řízení tvrdila a prokázala, že úvěruschopnost úvěrového dlužníka (zde žalované) s odbornou péčí posoudila. Žalobkyně při prověřování schopnosti splácet úvěr vyšla pouze z deklarací žalované co se jeho pravidelného příjmu týče, výdaje pak u žalované neověřovala prakticky vůbec a vyšla toliko ze samostatně nastavených životních minim, která neodpovídají ekonomické realitě.15. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 86 a 87 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443).16. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o.z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostali, což v projednávané věci znamená povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr. Jak vyplývá ze skutkových závěrů soudu, žalovaná tuto povinnost již splnil v rozsahu 2 Kč ze 9 000 Kč. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 8 998 Kč, který odpovídá zbytku dlužné jistiny, kterou žalovaná převzala. Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovanou k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od 3. 8. 2023 do zaplacení z přiznané části jistiny, a to tak, že za dobu od 3. 7. 2023 do 2 8. 2023 žalovanou zavázal k zaplacení úroku z prodlení kapitalizovaného na 110,93 Kč, která odpovídala poměru, kterým soud žalobě vyhověl. Od 3. 8. 2023 pak soud žalovanou zavázal k zaplacení běžícího úroku až do zaplacení. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně před tímto datem vyzvala žalovanou k zaplacení, a to 2. 6. 2023 se třicetidenní lhůtou k plnění ode dne 3. 7. 2023. Od 3. 7. 2023 byla žalovaná v prodlení s plněním. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalované. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když požadavek žalobk