62 C 564/2023-27 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 21. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 16 203,76 Kč s příslušenstvím. Své podání odůvodnila tím, že dne 21. 10. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s příslušenstvím a souhrnným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,69 % z aktuální výše dluhu. Žalovaná v průběhu vztahu ze smlouvy načerpala částku 16 441 Kč a uhradila celkem částku 5 538 Kč, která byla postupně započítávána na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, v důsledku čehož se stal závazek splatným dne 17. 3. 2022, a to dle čl. 6.1 úvěrových podmínek, kdy ke zesplatnění může dojít v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Ke dni zesplatnění dlužila žalovaná žalobkyni částku 16 203,76 Kč, z toho 14 791,88 Kč na jistině, částku 400 Kč na nákladech vymáhání, částku 904 Kč na smluvních pokutách a částku 107,88 Kč na poplatcích za pojištění. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 889,18, Kč, dále úroku ve výši 8,5 % ročně z jistiny od 22. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení od 1. 4. 2022 do 21. 6. 2022 z částky 16 203,76 Kč ve výši 427,74 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 203,76 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky, ale bezvýsledně.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Z provedených důkazů soud zjistil následující:Z úvěrové smlouvy ze dne 21. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 21. 10. 2020 smlouvu, na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit spolu s poplatkem za čerpání. Obsah úvěrové smlouvy odpovídá žalobním tvrzením. Žalobkyně uzavírala úvěrovou smlouvu jako podnikatelka poskytující spotřebitelské úvěry, žalovaná, označená jménem, datem narození a rodným číslem jako fyzická osoba – spotřebitel.Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr celkem čtyřmi čerpáními v celkové výši 16 441 Kč, konkrétně dne 21. 10. 2020 částkou 15 000 Kč, dne 23. 2. 2021 částkou 940 Kč, dne 1. 6. 2021 částkou 101 Kč a dne 19. 10. 2021 částkou 400 Kč. Zároveň pravidelnými splátkami od 9. 11. 2020 do 2. 12. 2021 zaplatila žalovaná žalobkyni celkem 5 538 Kč.Z formuláře o poměrech žalované, které byly soudu předloženy k prokázání řádného ověření schopnosti žalované splácet úvěr, soud zjistil, že formálně uvedla žalovanou jakožto osobu žijící s druhem, mající jednu vyživovací povinnost a s pravidelným měsíčním příjmem 20 500 Kč, příjmem dalších členů domácnosti ve výši 20 000 Kč. Faktické náklady žalované, její výdělkové poměry, zadluženost apod. vůbec ověřovány nebyly, resp. jejich jakékoli ověřování nebylo soudu prokázáno.Ze zesplatňovacího dopisu vč. poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila celý úvěr ve výši 17 347,95 Kč dne 17. 3. 2022.Z předžalobní výzvy ze dne 12. 4. 2022 vč. poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky dne 12. 4. 2022.4. V posuzované věci z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně posuzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když při prověřování vycházela toliko z údajů, které nebyly žádným způsobem verifikovány, případně z životních minim.5. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně.6. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli a výši úvěru 15 000 Kč, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).7. Za daných okolností žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že by schopnost žalované splácet úvěr dostatečně prověřovala. Je na žalobkyni, aby v řízení tvrdila a prokázala, že úvěruschopnost úvěrového dlužníka (zde žalované) s odbornou péčí posoudila. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku pro rozpor s § 86 a 87 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443).8. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o.z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostali, což v projednávané věci znamená povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr 16 441 Kč. Jak vyplývá ze skutkových závěrů soudu, žalovaná si tuto svou povinnost splnila jen částečně, tj. co do výše 5 538 Kč. Soud proto žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 10 903 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením této částky, když byla žalobkyní dopisem ze dne 17. 3. 2022 vyzvána k úhradě dlužné částky, byl žalobkyní přiznán úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. ve výši stanovené § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když požadavek žalobkyně na zaplacení zbylé částky, úroků, úroků z prodlení vychází z ujednání smlouvy, která byla v celém rozsahu soudem shledána absolutně neplatnou. Z těchto ujednání proto smluvním stranám nevznikly žádná práva a povinnosti, na základě, kterých by soud mohl žalovanou zavázat k plnění.9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se touto žalobou domáhala zaplacení celkem částky 23 841,43 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 13 467,32 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 10 373,61 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 56 % a neúspěch 44 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 12 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky), která byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Za každý úkon právní služby s