27 C 172/2025-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 17 270 Kč s 14,75% úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, prostřednictvím internetu smlouvu o zápůjčce, kdy žalované byla bezhotovostně na účet č. , č. účtu, poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč a tuto částku spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč byla žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila. Zápůjčka byla splatná dne , datum, , přičemž žalovaná do tohoto dne poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu včetně poplatku ve výši 13 250 Kč. Dále žalobkyně požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 020 Kč. Výše smluvní pokuty byla vypočtena jako 0,1 % z dlužné částky 10 000 Kč za každý den prodlení od , datum, do , datum, . Žalované byla zaslána předžalobní výzva.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:5. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce opatřené datem , datum, , že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná vrátit poskytnutou částku včetně dalších plateb. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, kontaktní adresou a e-mailem. Na konci listiny v části podpisy smlouvy je u jména žalované uveden PIN kód.6. Z listiny označené jako Žádost o součinnost opatřené datem , datum, , že společnost , právnická osoba, . uvedla, že bankovní účet č. , č. účtu, náleží žalované, když na tento účet žalované byla dne , datum, připsána částka ve výši 10 000 Kč z účtu č. , č. účtu, .7. Z listiny označené jako Výpis z běžného účtu, že žalobkyně zaslala z účtu č. , č. účtu, na účet žalované č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.8. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, ve spojení s podacím archem, že stejného dne žalobkyně zaslala prostřednictvím svého zástupce na adresu žalované uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalované domáhala zaplacení žalobou požadované částky do tří dnů od doručení výzvy, Anonymizováno9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:10. Žalovaná se dne , datum, dohodla s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami vrátit; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaná obdržela od žalobkyně právě částku 10 000 Kč a doposud neuhradila ničeho; žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky dne , datum, do tří dnů.11. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:17. Soud nejprve uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jakožto smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.18. Dále podepsaný soud konstatuje, že s ohledem na znění shora citovaného ust. 87 odst. 1 ZoSÚ nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy, ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.19. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě sice obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, avšak k tomuto svému tvrzení nepředložila žádné důkazy. Soud proto byl připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně v rámci svého tvrzení, že řádně zkouma