80 C 47/2025-21 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 16 338,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , Anonymizováno, , IČO , IČO, , a žalovanou byla uzavřena dne 16. 11. 2021 smlouva o úvěru (dále jen „smlouva“), na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázala splatit nejpozději do 16. 11. 2022. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2024. Žalovaná neuhradila ničeho, přestože byla k úhradě dlužné částky opakovaně upomínána, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 27. 8. 2024. Žalobkyně se tak domáhá úhrady jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 338,15 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem.3. K jednání nařízenému ve věci dne 18. 9. 2025 se žalobkyně ani žalovaná nedostavily, žalobkyně i žalovaná svou neúčast u jednání omluvily, souhlasily s jednáním a rozhodnutím v jejich nepřítomnosti. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, z 15. 11. 2021 a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru z 15. 11. 2021, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, , IČO , IČO, , měla uzavřít s žalovanou dne 16. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč, a to na její bankovní účet č. , č. účtu, a závazek žalované úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 12 % ročně (RPSN 196,86%) formou 12 měsíčních splátek ve výši 1 416 Kč nejpozději do 16. 11. 2022.- Z potvrzení o platbě , Anonymizováno, , jméno FO, 10 000 Kč a zprávy , právnická osoba, , že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 16. 11. 2021 na bankovní účet č. , č. účtu, , tedy účet žalované uvedený ve smlouvě, částku 10 000 Kč. , jméno FO, žalované potvrdila, že tato platba byla připsána na tento účet, jehož jediným majitelem a disponentem byla žalovaná.- Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek + přílohy a oznámení o postoupení pohledávky + výzvy k úhradě + podacího lístku, že součástí postupovaných pohledávek byla i předmětná pohledávka za žalovanou, která tak platně přešla na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace v tomto řízení. Žalovaná byla zároveň vyzvána k dobrovolné úhradě dluhu.5. Pokud soud v řízení provedl další důkazy listinami, z těchto v rozhodnutí nevycházel, bylo to z důvodu, že z těchto důkazů nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro toto řízení.6. Dle § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. V dané věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, , za žalovanou, byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k podání žaloby v této věci.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) ZoSÚ, je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.13. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaná byla v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.15. Právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak nepředložila osudu byť jen jedinou listinu, která by toto tvrzení prokazovala. Žalobkyně sice sděluje, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, UECB, avšak ani výsledky těchto lustrací žalobkyně soudu nepředložila. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a k těmto označit důkazy dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 18. 9. 2025 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované plnění bez platného právního důvodu, a to částku 10 000 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutou částku žalobkyni vrátila. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 10 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.17. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž právo na úroky z prodlení § 1968 a § 1970 o. z., za dobu od 3. 9. 2024 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaná tak byla povinna zaplatit dlužnou částku dle výzvy žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z., byla vyzvána k úhradě výzvou ze dne 27. 8. 2024, odeslanou téhož dne a doručenou 30. 8. 2024 (ve smyslu § 573 o. z.). S ohledem na neuvedenou lhůtu plnění, byla tak žalovaná povinna plnit nejpozději do 2. 9. 2024 (ve smyslu § 1959 písm. e/ o. z.) a od 3. 9. 2024 byla již v prodlení s úhradou žalované částky, úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši, která byla požadována žalobkyní, v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.18. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.19. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byly v řízení žalobkyně a žalovaná co do procesního úspěchu takřka shodní, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.