Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 28 411,40 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 23. 1. 2024 (dále jen „smlouva o dodávkách elektřiny“), na základě nichž se zavázala žalované dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, (dále jen „odběrné místo“) a žalovaná se zavázala uhradit za ni dohodnutou cenu. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny účinné od 1. 1. 2023 (dále jen „VOP“), ve kterých byl sjednán poplatek za upomínku ve výši 240 Kč a za náklady na vymáhání ve výši 18 % z dlužné částky + 500 Kč, pro případ, že žalovaná se ocitne v prodlení s jakoukoli platbou. Smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to na 24 měsíců ode dne zahájení dodávky, žalovaná se smlouvou zavázala nebýt pod dobu účinnosti smlouvy smluvní stranou s jiným dodavatelem elektřiny dodávajícím elektřinu do předmětného odběrného místa. Žalovaná svůj závazek porušila a žalobce tak na ni požadoval uhrazení smluvní pokuty ve výši 8 000 Kč, která odpovídá násobku částky 400 a počtu kalendářních měsíců od data porušení závazku do konce sjednaného data ukončení smlouvy. Žalované byla na základě této smlouvy fakturou č. , hodnota, za období od 18. 4. 2024 do 26. 8. 2024, vyúčtována cena odebrané elektřiny ve výši 15 173,73 Kč. Žalovaná tyto částky neuhradila včetně poplatků ve výši 2 x 240 Kč za upomínky odeslané dne 12. 8. 2024 a 25. 6. 2024 ani po zaslané předžalobní výzvě ze dne 15. 5. 2025.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o dodávkách elektřiny soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 23. 1. 2024 smlouvu o dodávce elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované do odběrného místa elektřinu a žalovaná se zavázala uhradit za ni cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců od zahájení dodávky elektřiny. Součástí smlouvy bylo v bodě č. , hodnota, . ujednání o smluvní pokutě pro případ předčasného ukončení smlouvy žalovanou ve výši násobku částky 400 Kč a počtu kalendářních měsíců ode dne ukončení smlouvy do konce sjednané doby trvání smlouvy. Z Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny účinných od 1. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně si pro případ prodlení žalované s úhradou splatné platby účtuje poplatek za vymáhání ve výši 500 Kč + 18 % z dlužné částky, maximálně však 9 500 Kč a za každou upomínku s výzvou k úhradě si účtuje poplatek 240 Kč. Z faktury č. , hodnota, , splatné ke dni 23. 9. 2024, bylo prokázáno, že žalované byla za období od 18. 4. 2024 do 26. 8. 2024 vyúčtována cena za 1 723 kWh odebrané elektřiny v hodnotě 15 173,73 Kč po započtení uhrazených záloh. Z faktury č. , hodnota, , splatné ke dni 25. 9. 2024, a ze záznamů o ukončení smlouvy bylo zjištěno, že žalované byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 8 000 Kč, která odpovídá násobku částky 400 Kč a 20 měsíců od ukončení smlouvy dne 26. 8. 2024 do ujednané doby trvání smlouvy. Z faktury č. , hodnota, , splatné ke dni 25. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyúčtovala žalované částku 4 757,67 Kč jako poplatek na vymáhání pohledávky. Z upomínek zaslaných žalované dne 12. 8. 2024 a 25. 6. 2024 a ze záznamů o odeslání upomínek soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované výzvy k úhradě dlužné částky, za což dle VOP požaduje zaplacení částky 240 Kč za každou upomínku. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 5. 2025 včetně dokladu o doručení ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaná přes výzvu žalobkyně dlužnou částku ve výši 28 411,40 Kč neuhradila.5. Podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „EZ“) smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje účastník trhu s elektřinou dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.6. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.7. Co se právního posouzení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný co do částky ve výši 23 653,73 Kč. Mezi žalobkyní a žalovanou jako účastníky trhu s elektřinou byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 EZ, na základě které se žalobkyně zavázala žalované dodávat elektřinu a žalovaná se zavázala uhradit za ni sjednanou cenu. Žalovaná ve výše uvedeném období odebrala elektřinu v hodnotě 15 173,73 Kč, která jí byla výše uvedenou fakturou vyúčtována. Nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 8 000 Kč za předčasné ukončení smlouvy uplatněný v souladu s podmínkami sjednanými smluvními stranami přímo ve smlouvě soud shledal jako důvodný a posoudil ho v souladu s § 2048 obč. zák. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit i dva poplatky za upomínky ve výši 240 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po předžalobní výzvě, rozhodl soud o povinnosti žalované tak učinit ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy o příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. Stran nároku na poplatek v případě prodlení žalované s uhrazením pohledávky, obsaženým ve VOP, který soud posoudil podle svého obsahu jako nárok na smluvní pokutu ve smyslu § 2048 obč. zák, je soud toho názoru, že tento důvodný není. Dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11 „v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné“. V této právní věci byly poplatky za náklady na vymáhání pohledávky sjednány ve VOP. Soud je proto toho názoru, že v tomto případě je možné aplikovat ratio decidendi nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 a má za to, že se v případě smluvní úpravy povinnosti žalované hradit smluvní pokutu jedná o zakázané ujednání ve smyslu § 1813 obč. zák. ke kterému nelze s ohledem na § 1815 obč. zák. ex officio přihlížet. S ohledem na výše uvedené proto soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu co do požadavku na uhrazení smluvní pokuty ve výši 4 757,67 Kč s příslušenstvím z této částky zamítnul.9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 a tak, že částečně úspěšné žalobkyni v rozsahu kapitalizovaném ke dni vydání rozsudku ve výši 28 964,47 Kč přiznal 68 % náhrady nákladů řízení, když úspěch ve věci byl 84:16 ve prospěch žalobkyně. Žalovanou tak soud zavázal k náhradě nákladů řízení v částce 773,16 Kč, která představuje 68 % z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 137 Kč.