Okresní soud v Ostravě 21 C 165/2025-40 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala žalobou na žalovaném uhrazení částky 12 698 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 12. 2023 (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které žalobkyně žalovanému poskytla dne 22. 12. 2023 úvěr ve výši 7 000 Kč na účet č. , č. účtu, (dále jen „bankovní účet“), který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, kdy úrok přirostlý za uplynulý měsíc se žalovaný zavázal hradit vždy k 21. dni v následujícím měsíci. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, a proto byl úvěr ke dni 25. 4. 2024 zesplatněn a žalovaný dlužnou částku, která se skládá z jistiny ve výši 7 000 Kč, úroku ve výši 2 800 Kč (40% měsíčně za první měsíc doby čerpání úvěru) a sjednané smluvní pokuty ve výši 2 898 Kč (0,1% denně z jistiny ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do 14. 6. 2025), neuhradil ani přes výzvu žalobkyně. Žalobkyně se na žalovaném domáhala také uhrazení zákonného úroku z prodlení z jistiny a úroku ode dne následujícím po zesplatnění úvěru.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecných obchodních podmínek a kopie občanského průkazu a rodného listu soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž obsah koresponduje s tvrzeními žalobkyně. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně posuzovala lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a rozdílem mezi doloženými příjmy a výdaji, přičemž nepojala důvodné podezření o neschopnosti klienta úvěr splatit. Výplatními páskami od společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmu v rozmezí zhruba 10 000 Kč – 27 000 Kč měsíčně. K výdajům žalovaného žalobkyně neučinila žádná tvrzení ani nedoložila důkazy. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 22. 4. 2024 soud zjistil, že úvěr měl být zesplatněn ke dni 25. 4. 2024. Z výzvy ze dne 14. 6. 2025 a z potvrzení o podání zásilky ze dne 14. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., která je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú. a která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací dostatečně posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, tak aby vyloučila důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně ověřovala pouze příjmy a výdaje nijak neověřovala. Dostatečně tak nezjistila ekonomickou situaci žalovaného, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.12. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnili si účastníci na základě smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí žalobkyní částky ve výši 7 000 Kč žalovanému. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o povinnosti žalovaného tuto částku žalobkyni uhradit. Žalovanému byla také v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. uložena povinnost uhradit úroky z prodlení od 26. 4. 2024, kdy uplynula třídenní lhůta k plnění stanovená ve výzvě, u které se má v souladu s § 573 o. z. za to, že byla doručena třetí pracovní den po odeslání. Ve zbytku nároku žalobkyně byla žaloba ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť se jednalo o nárok na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru a o úroky z prodlení z částky, se kterou žalovaný v prodlení nebyl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu kapitalizované částky ke dni vydání rozsudku ve výši 9 339,30 Kč (tj. v rozsahu 59 %), přiznal na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč, která přestavuje 18 % z následujících nákladů řízení: soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 1 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT), 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) AT.