21 C 239/2025-17 – Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném uhrazení částky ve výši 138 400,33 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, ze dne 23. 3. 2023 (dále jen „smlouva o dodávkách elektřiny“), na základě níž se zavázala dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, (dále jen „odběrné místo“) a žalovaný se zavázal uhradit její cenu. Žalovanému byla na základě této smlouvy fakturou č. , hodnota, , za období od 24. 9. 2023 do 7. 5. 2024, vyúčtována cena odebrané elektřiny ve výši 148 888,95 Kč. Žalovaný však na cenu elektřiny uhradil pouze 10 488,62 Kč a zbývající část dluhu ve výši 138 400,33 Kč neuhradil ani po zaslané předžalobní výzvě.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o dodávkách elektřiny uzavřené dne 23. 3. 2023 soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o dodávce elektřiny, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat do odběrného místa a žalovaný se zavázal uhradit její cenu. Z faktury č. , hodnota, , splatné ke dni 2. 12. 2024, soud zjistil, že žalovanému byla za období od 24. 9. 2023 do 7. 5. 2024 vyúčtována cena za 17 374 kWh odebrané elektřiny v hodnotě 148 888,95 Kč. Na tuto částku žalovaný zaplatil dne 29. 5. 2024 částku 4 110,12 Kč a dne 31. 5. 2024 částku 6 378,50 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 7. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaný přes výzvu žalobkyně zbývající dlužnou částku ve výši 138 400,33 Kč neuhradil.5. Podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „EZ“) smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje účastník trhu s elektřinou dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.6. Co se právního posouzení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. Mezi žalobkyní a žalovaným jako účastníky trhu s elektřinou byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 EZ, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat elektřinu a žalovaný se zavázal uhradit její cenu. Žalovaný ve výše uvedeném období odebral elektřinu v hodnotě, která mu byla výše uvedenou fakturou vyúčtována. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku uhradil pouze částečně a zbylou část neuhradil ani po předžalobní výzvě, rozhodl soud o povinnosti žalovaného tak učinit ve výroku I. tohoto rozsudku, kdy o příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zák. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 31 346,30 Kč, která představuje soudní poplatek ve výši 5 537 Kč, odměnu advokáta za tři úkony právní služby po 6 660 Kč (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 19 980 Kč podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21% DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř.