Okresní soud v Ostravě 21 C 5/2026-41 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala žalobou na žalovaném uhrazení částky 46 740 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2022 (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které žalobkyně žalovanému poskytla dne 21. 11. 2022 úvěr ve výši 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, (dále jen „bankovní účet“), který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, kdy úrok přirostlý za uplynulý měsíc se žalovaný zavázal hradit vždy k 21. dni v následujícím měsíci. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, a proto byl úvěr ke dni 26. 3. 2023 zesplatněn a žalovaný dlužnou částku, která se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, úroku ve výši 8 000 Kč (40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání úvěru) a smluvní pokuty ve výši 18 740 Kč (0,1 % denně z jistiny od 27. 3. 2023 do 19. 10. 2025) neuhradil ani přes výzvu žalobkyně. Žalobkyně se na žalovaném domáhala také uhrazení zákonného úroku z prodlení z jistiny a úroku ode dne následujícím po zesplatnění úvěru.2. Žalovaný podal proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2025, č. j. EPR , č. účtu, odpor dne 28. 12. 2025, který však nijak neodůvodnil a na výzvu soudu se k věci ve lhůtě nevyjádřil.3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , všeobecných obchodních podmínek a kopie občanského průkazu soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž obsah koresponduje s tvrzeními žalobkyně. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 31. 3. 2026 a z potvrzení o platbě ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč dne 21. 11. 2022. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, a , č. účtu, za měsíce květen a červenec 2024, které žalobkyně dokládala k prokázání svého tvrzení, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného soud nic relevantního nezjistil, neboť tyto účty jsou vedeny na jiné osoby než je žalovaný stejně jako přiložené vyúčtování mzdy za červenec 2023. Z výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, za měsíce červen až srpen 2022a žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, soud nezjistil, že by se v případě kladných položek mělo jednat o pravidelný a stabilní příjem., pouze byl zjištěn příjem z důchodu ve výši 26 136 Kč měsíčně v červenci a srpnu 2022, který ovšem nebyl uveden v žádosti o spotřebitelský úvěr. Z výpisů dále vyplývá, že žalovaný měl úvěr u , právnická osoba, . ve výši zůstatku nesplacené jistiny 98 264,28 Kč, který má doplatit v 93 splátkách, který také nebyl uveden v žádosti o spotřebitelský úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně jakýmkoliv způsobem ověřovala výdaje žalovaného. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 23. 3. 2023 soud zjistil, že úvěr měl být zesplatněn ke dni 23. 3. 2023. Z výzvy ze dne 19. 10. 2025 a z potvrzení o podání zásilky ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., která je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. a která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací dostatečně posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, tak aby vyloučila důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně si sice částečně zjistila příjmy žalovaného z důchodu, nicméně nezohlednila úvěrový závazek vůči jiné společnosti a nijak neověřovala výdaje žalovaného. Soud proto došel k závěru, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalovaného, zejména z hlediska jeho výdajů, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.12. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnili si účastníci na základě smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí žalobkyní částky ve výši 20 000 Kč žalovanému. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o povinnosti žalovaného tuto částku žalobkyni uhradit. Žalovanému byla také v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. uložena povinnost uhradit úroky z prodlení od 28. 10. 2025, kdy uplynula třídenní lhůta k plnění stanovená ve výzvě, u které se má v souladu s § 573 o. z. za to, že byla doručena třetí pracovní den po odeslání. Ve zbytku nároku žalobkyně byla žaloba ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť se jednalo o nárok na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, úroky z prodlení které přesahovaly zákonnou výši a úroky z prodlení z částky, se kterou žalovaný v prodlení nebyl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšný žalovaný měl sice právo na náhradu nákladů řízení, nicméně mu žádné nevznikly.