Okresní soud v Ostravě 21 C 94/2025-30 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala na žalovaném uhrazení částky 21 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 11. 2023 (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy měla žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, kdy úroky z úvěru měly být hrazeny ve splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně vždy k 15. dni příslušného měsíce. Splátkový kalendář žalovaného byl prodloužen a na základě dodatku č. , hodnota, ze dne 17. 10. 2024, kdy celková částka spotřebitelského úvěru byla nově splatná ke dni 15. 11. 2025. První splátka dle dodatku byla splatná k 15. 11. 2024. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 12. 2024, a proto byl úvěr ke dni 21. 4. 2025 zesplatněn. Žalovaný přes výzvu žalobkyně neuhradil vymáhanou pohledávku představující jistinu ve výši 20 000 Kč a náklady na dvě upomínky ve výši 1 000 Kč vyplývající z čl. V odst. 5. 4 smlouvy o úvěru.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Účastníci po výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neměli proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek nebo na tuto výzvu vůbec nereagovali a ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazu podle § 115a o. s. ř.4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 11. 2023, kopie občanského průkazu žalovaného a z předsmluvních informací ze dne 14. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč s úrokem ve výši 20 % měsíčně (celkem měl být uhrazen úrok ve výši 48 000 Kč) a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úroky do 15. 11. 2024 ve splátkách k 15. dni každého kalendářního měsíce ve výši 4 000 Kč. Dle čl. V odst. 5. 4. smlouvy o úvěru se zavázal uhradit za jednotlivou písemnou upomínku částku 500 Kč. Z potvrzení o platbě ze dne 14. 11. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč dne 14. 11. 2023 poukázala na bankovní účet. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 10. 2024 bylo zjištěno, že účastníci se dohodli na prodloužení úvěrové smlouvy o 12 měsíců, celková částka má být tedy splatná až ke dni 15. 11. 2025. Z přehledu splátek ze dne 17. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaný hradil splátky pravidelně od 12. 12. 2023 do 15. 10. 2024, a žalobkyni zaplatil v souvislosti se smlouvou o úvěru celkem 47 000 Kč. Z upomínek ze dne 5. 4. 2025 a 20. 3. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátky úvěru a nákladů za dvě upomínky ve výši 2 x 500 Kč. Z listiny týkající se žalovaného a posouzení jeho úvěruschopnosti a z přílohy č. , hodnota, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele soud zjistil, že žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z jeho měsíčního příjmu 42 680 Kč, nákladů na bydlení ve výši pouze 3 000 Kč, nákladů na pravidelné finanční závazky ve výši 0 Kč, nákladů na sázky ve výši 0 Kč a ze skutečnosti, že nemá mikroúvěry, dle této listiny mělo žalovanému zbývat 35 680 Kč. Z výplatních lístku za období červenec až září 2023 soud zjistil, že žalovaný měl mít průměrný čistý měsíční příjem ve výši 42 679,67 Kč. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaný ke dni 13. 12. 2022 měl ukončeno jedno insolvenční řízení. Z výpisu z lustrace v SOLUS a ws.cribis.sk soud zjistil, že žalovaný v této databázi neměl záznam. Z výpisu z REPI vyplývá, že zde žalovaný neměl žádný záznam. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 a 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023, soud zjistil, že žalovaný měl v rámci svých běžných výdajů neoznačené pravidelné měsíční výdaje přesahující 64 000 Kč měsíčně, přičemž velká část výdajů žalovaného (v řádech tisíců korun) směřovala k provozovateli hazardních her. Zůstatek na účtu žalovaného byl v obou obdobích nižší než 500 Kč. Z výpisu je rovněž zřejmé, že žalovaný hradil půjčku u jiné nebankovní instituce. Z výše uvedeného tudíž vyplývá, že žalobkyně dostatečným způsobem nezkoumala výdaje žalovaného, žádným způsobem nezahrnula do celkového hodnocení skutečnost, že již žalovaný již jeden s spotřebitelský úvěr hradí, stejně tak žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje žalovaného přesahující 64 000 Kč měsíčně (zahrnující opakované výdaje na hazardní hry) a žádným způsobem neověřovala extrémně nízké tvrzené náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč. Z tohoto postupu žalobkyně proto jednoznačně vyplývá, že dostatečným způsobem nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom byla výzvou ze dne 20. 10. 2025 vyzvána k dotvrzení všech skutečností o dostatečném prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy o úvěru a označení a předložení důkazů k prokázání těchto tvrzení. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 4. 2025 včetně dokladu o odeslání ze dne 21. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Co se právního hodnocení věci týče, je soud toho názoru, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z., která je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. a která je ovšem absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně totiž neprokázala, že by na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací dostatečně posoudila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele, tak aby vyloučila důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně dostatečně nezjistila příjmy ani výdaje spotřebitele, a nesplnila tak svou povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., jejíž nesplnění má v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru.12. Vzhledem k tomu, že nebyl v řízení prokázán platný závazek, plnili si účastníci na základě smlouvy o úvěru bez právního důvodu a v souladu s § 2993 o. z. mají obě strany právo požadovat, aby jim druhá strana vydala to, co na základě neplatného závazku získala. V řízení bylo prokázáno poskytnutí částky ve výši 20 000 Kč žalobkyní žalovanému a z žalobkyní doloženého přehledu splátek ze dne 17. 10. 2024 vyplývá celková úhrada žalovaného žalobkyni ve výši 47 000 Kč. Je tudíž zjevné, že žalobkyni již bylo vydáno zpět to, co žalovaný na základě smlouvy o úvěru získal a žaloba co do jistiny pohledávky a úroků z prodlení není důvodná. Zbylá část nároku pak žalobkyni nevznikla, neboť tato byla založena na absolutně neplatné smlouvě o úvěru. S ohledem na výše uvedené, proto nezbylo soudu než žalobu žalobkyně ve výroku I. tohoto rozsudku zamítnout.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario, kdy žalovaný byl ve sporu plně úspěšný a měl tak nárok na náhradu nákladů řízení, nicméně mu žádné nevznikly.