29 C 452/2025-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 21. 7. 2025 domáhala po žalované úhrady částky 16 512 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne 31. 5. 2024 uzavřela s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které jí byly dne 31. 5. 2024 poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 500 Kč na účet. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 500 Kč, přičemž jistina a poplatek byly splatné ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky 7. 8. 2024. Žalovaná své smluvní závazky neuhradila řádně a včas, když neuhradila ničeho. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta a vyžádala si informace o jeho rodinných pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované. Žalobkyně požaduje rovněž úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady s prodlením v celkové výši 2 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužně částky ve výši 7 500 Kč od 9. 7. 2025 do dne vyhotovení návrhu.2. Ve věci byl vydán EPR, který se však žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl tento usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 7. 10. 2025, č. j. EPR , č. účtu, –11 zrušen a ve věci bylo nařízeno ústní jednání.3. Z ústního jednání nařízeného na 24. 3. 2026 si žalobkyně a její právní zástupce omluvili. Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř.4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o zápůjčce uzavřené účastnicemi dne 31. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 7 500 Kč převodem na bankovní účet nejpozději do 2 dnů od účinnosti smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit věřiteli poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 500 Kč. Celková částka měla být uhrazena ve 3 splátkách po 4 000 Kč, když první splátka měla být splatná 31. den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhá splátka pak 62. den a třetí 93. den od poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a sazebník;- z výpisu z běžného účtu společnosti , právnická osoba, bylo zjištěno, že dne 31. 5. 2024 byla z tohoto účtu provedena okamžitá úhrada na účet číslo , č. účtu, ;- ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 22. 1. 2026 bylo zjištěno, že majitelem účtu číslo , č. účtu, je žalovaná a že na tento účet byla dne 31. 5. 2024 připsána částka ve výši 7 500 Kč;- z upomínky ze dne 4. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 4 768 Kč dle smlouvy o úvěru ze dne 31. 5. 2024;- z upomínky z 15. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu 5 601 Kč;- z opakované výzvy k úhradě ze dne 12. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 15 535 Kč;- z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 3. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že z důvodu úhrady dlužné částky se stal celý dluh žalované splatným, a to na základě čl. 4.1. o zápůjčce;- z výzvy k úhradě před podáním žaloby z 19. 3. 2024 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky 17 916 Kč ze smlouvy uzavřené dne 31. 5. 2024. Dle poštovního podacího lístku byla zásilka předána k přepravě dne 19. 3. 2025.5. Soud nehodnotil důkaz Všeobecnými obchodními podmínkami a neprovedl důkaz Ceníkem žalobkyně s ohledem na níže uvedená skutková zjištění.6. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala žalované na účet uvedený ve smlouvě 7 500 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 5. 2024. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že splnila svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované, ovšem toto ničím neprokazovala. Soud proto nemá za prokázáno, že žalobkyně svou povinnost prověřit úvěruschopnost žalované splnila. Tím, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohlo jí být dáno poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř.7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:8. Podle § 2390 Občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Dle ustanovení § 588 Občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Dle ustanovení § 1968 věta prvá Občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.12. Dle ustanovení § 1970 věta prvá Občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.13. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).15. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:18. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ustanovení § 562 odst. 1 Občanského zákoníku. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ,