31 C 19/2026-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou došlou soudu dne 15. 12. 2025 domáhal se žalobce, aby soud vydal rozhodnutí, kterým by zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku ve výši 53 500 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnil tím, žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný byl při uzavření smlouvy o úvěru podnikatelem a úvěr uzavíral v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 15. 4. 2025 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 23. 6. 2025. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobce nárok na poplatek za poskytnutí Úvěru za každý den čerpání Úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobce požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 21 000 Kč. Strany se podle čl. 7 smlouvy dohodly na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobci k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, jež jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti, které žalobce dokládá spolu s návrhem. Žalobce následně provedl lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Případně ověření uvedených údajů proběhlo prostřednictvím služby , jméno FO, iD od společnosti , právnická osoba, . K ověření majitele bankovního účtu využívá žalobce služeb společnosti , právnická osoba, ., která disponuje licencí AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Výpis o ověření bankovního účtu žalovaného žalobce dokládá spolu s návrhem. Jestliže žalovaný s nahlédnutím na účet nesouhlasil, byl za účelem ověření majitele účtu povinen provést, tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobce. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo , tel. číslo, účelem legitimace při uzavírání smlouvy. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalobce úvěr žalovanému vyplatil dne 15. 4. 2025 na bankovní účet č. , č. účtu, . Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platby od společnosti , právnická osoba, , případně z výpisu z bankovního účtu žalobce, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Odeslání předžalobní upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 31. 10. 2025. Žalobce navrhuje, aby soud provedl důkazy předkládanými listinami. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobcem dlužná částka převedena. Za tímto účelem žalobce navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření bankovních ústavů, z jejich účtů byly prováděny transakce, o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 0 Kč je celkem 53 500 Kč, nejpozději splatných dne 23. 6. 2025.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. K ústnímu jednání se žalovaný, žalobce ani jeho právní zástupce dne 30. 4. 2026 nedostavili, ač byli řádně a včas předvoláni. Na základě právě uvedeného soud jednal v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a rozhodl na podkladě provedeného dokazování a obsahu spisu s tím, že postup dle § 110 o.s.ř. soud nepovažoval za účelný.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím zjištěním:4. Z listiny „smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “ ze dne 15. 4. 2025 soud zjistil, že jako smluvní strana je zde uveden žalobce a žalovaný jako klient, kdy předmětem této smlouvy je závazek žalobce poskytnout klientovi, tj. žalovanému, za podmínek stanovených níže, úvěr, který je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez stanovení konkrétního podnikatelského účelu využití úvěru. Žalovaný je ve smlouvě identifikován adresou místa podnikání , adresa, , datem narození a IČ: , IČO žalovaného, a dalšími kontaktními údaji. Klient se zavazuje úvěr věřiteli splatit a zaplatit věřiteli poplatky, jakož i další pohledávky dle této smlouvy. Částka jistiny úvěru činí 30 000 Kč, doba trvání: 70 dnů ode dne čerpání úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru: 1% denně z nesplaceného zůstatku jistiny, konečné datum splatnosti: 23. 6. 2025. Tato listina je opatřena podpisem osoby jednající za žalobce. Za žalovaného není opatřena podpisem ani žádným jiným prostředkem způsobilým podpis nahradit. U nadpisu „podpis klienta“ v závěru smlouvy je uvedeno pouze datum 15. 4. 2025 a kód SMS verifikace: 4324. Z potvrzení o provedené lustraci v ISZR, výpisu z ARES soud zjistil, že u žalovaný místem podnikání do 10. 6. 2025 na uvedené adrese.5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 15. 4. 2025 soud zjistil, že tímto společnost , právnická osoba, . potvrzuje, že z účtu žalobce odešla platba ve výši 30 000 Kč na účet č. , č. účtu, dne 15. 4. 2025. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 17. 3. 2026 soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je účtem, jehož majitelem je žalovaný, dne 15. 4. 2025 je evidována příchozí platba ve výši 30 000 Kč, odesílatelem byla společnost , Anonymizováno, .6. Z výzvy před podáním žaloby z 31. 10. 2025 ve spojení s potvrzením o podání ze dne 5. 11. 2025 soud zjistil, že touto vyzývá žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dlužných částek do tří dnů. Uvedená listina byla žalovanému zaslána dne 5. 11. 2025 na adresu uvedenou ve smlouvě.7. Z listiny: , jméno FO, , informace o platbách soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.8. Soud nevzal za prokázáno, že by mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobce sice předložil k důkazu listiny nadepsané jako „smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “ ze dne 15. 4. 2025, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy žalobcem s žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text těchto smluv odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě – internet, tedy pomoci prostředků komunikace na dálku, žalobce nedoložil žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána, uzavřena, jak je tvrzeno v žalobě, když předložené listiny žalobce takovými listinami, dle názoru soudu nejsou. Soud byl připraven žalobce poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., nicméně žalobce se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavil. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účel