Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 495 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný dne 13. 9. 2024 uzavřel se žalobkyní smlouvu o zápůjčce prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz. Na základě této smlouvy mu žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se měl zavázat vrátit zápůjčku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 175 Kč, celkem tedy částku 26 175 Kč, nejpozději do 13. 10. 2024. Žalobkyně dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč za písemné upomínky a smluvní pokutu ve výši 9 320 Kč za období od 14. 10. 2024 do 23. 1. 2026. Žalobkyně sama alternativně navrhla, aby soud pro případ, že smlouva nebude shledána platnou, posoudil nárok na vrácení poskytnuté jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů.4. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce ze dne 13. 9. 2024 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou v ní uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí bezúčelové bezhotovostní zápůjčky ve výši 20 000 Kč převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný měl podle textu smlouvy vrátit zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 175 Kč nejpozději do 13. 10. 2024. Dokument obsahuje údaj „Klient: , Jméno žalovaného, , 13. 9. 2024 15:39:04, PIN kód: 4771“ a podpisy osob jednajících za žalobkyni.6. Ze smlouvy soud dále zjistil, že pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a povinnost nahradit náklady spojené s prodlením podle sazebníku, mimo jiné 500 Kč za písemnou upomínku nebo výzvu k úhradě.7. Z přípisu banky ze dne 29. 5. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl v rozhodné době majitelem účtu č. , č. účtu, a že dne 13. 9. 2024 obdržel na tento účet od žalobkyně platbu ve výši 20 000 Kč.8. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 32 854 Kč do tří dnů na označený účet. Z podacího archu soud zjistil, že zásilka byla podána dne 29. 7. 2025 na poště , adresa, , a to po rozhodné době.9. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně dne 13. 9. 2024 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet, jehož byl žalovaný majitelem. Žalovaný dosud podle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil.10. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.12. Soud předně uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila listinu označenou jako smlouva o zápůjčce, tato však neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného. Obsahuje pouze údaj o PIN kódu. Z tohoto údaje samotného nelze bez dalších technických záznamů nebo jiných přesvědčivých důkazů dovodit, že právě žalovaný tento PIN kód obdržel, zadal a tím projevil vůli být vázán všemi smluvními ujednáními, zejména ujednáním o poplatku, smluvní pokutě a nákladech upomínek.13. Žalobkyně sice tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím PIN kódu zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, žalovaným, avšak nepředložila takové důkazy, z nichž by bylo možné jednoznačně zjistit celý proces kontraktace, doručení PIN kódu žalovanému, jeho zadání žalovaným a spojení tohoto úkonu s konkrétním textem smlouvy. Nebylo tedy prokázáno, že text předložené smlouvy odpovídal skutečnému projevu vůle žalovaného. Nedostatek prokázaného projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu brání tomu, aby soud přiznal žalobkyni plnění ze smluvního titulu.14. Nadto soud nevzal za prokázané ani to, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně obecně uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech a že tyto informace ověřila, avšak z předložených listin nejsou konkrétní příjmy, výdaje, závazky, způsob plnění dosavadních dluhů ani celkové osobní a majetkové poměry žalovaného dostatečně seznatelné. Soud tak nemohl učinit závěr, že by žalobkyně důkladně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. I pokud by tedy bylo uzavření smlouvy prokázáno, šlo by o smlouvu neplatnou pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.15. Soud se proto zabýval alternativně uplatněným nárokem žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2993 o. z. má ten, kdo plnil, aniž tu byl platný závazek, právo na vrácení toho, co plnil.16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 20 000 Kč a že tato částka byla dne 13. 9. 2024 připsána na účet žalovaného. Nebyl-li prokázán platný smluvní důvod tohoto plnění, získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyně má proto právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč. Žalovaný neprokázal ani netvrdil, že by tuto částku žalobkyni vrátil.17. Pokud jde o úrok z prodlení, podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníku v prodlení se splácením peněžitého dluhu požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené právním předpisem. Nebyla-li platně prokázána smlouva, nelze vycházet ze smluvní splatnosti dne 13. 10. 2024. U nároku na vydání bezdůvodného obohacení nebyl čas plnění ujednán, a proto byl žalovaný povinen plnit až k výzvě žalobkyně podle § 1958 odst. 2 o. z.18. Předžalobní výzva byla podána k poštovní přepravě dne 29. 7. 2025, podle podacího archu však po rozhodné době. Soud proto vycházel z toho, že zásilka byla odeslána následující pracovní den. Podle domněnky doby dojití dle § 573 o. z. se zásilka považuje za došlou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 4. 8. 2025. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě tří dnů, která uplynula dne 7. 8. 2025. Od 8. 8. 2025 je proto žalovaný v prodlení s vrácením částky 20 000 Kč. Výše úroku z prodlení odpovídá podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. repo sazbě České národní banky platné pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů; pro druhé pololetí roku 2025 činila 11,5 % ročně.19. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Žalobkyni nelze přiznat poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 175 Kč, smluvní pokutu ve výši 9 320 Kč ani náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, neboť tyto nároky byly opřeny o smluvní ujednání, jejichž platné sjednání nebylo prokázáno. Celkem tak byla zamítnuta částka 17 495 Kč. Zamítnut musel být rovněž požadavek na úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 175 Kč od 14. 10. 2024 do 7. 8. 2025, neboť nárok byl přiznán pouze z titulu bezdůvodného obohacení a prodlení žalovaného nastalo až po výzvě k vrácení poskytnuté částky. Od 8. 8. 2025 pak byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení pouze ze skutečně poskytnuté částky 20 000 Kč, nikoli z poplatku ve výši 6 175 Kč, a pouze v zákonné výši 11,5 % ročně. Proto soud zamítl také úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 175 Kč od 8. 8. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 8. 2025 do zaplacení.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 37 495 Kč, úspěšná byla co do částky 20 000 Kč. Úspěch žalobkyně tak činí přibližně 53,34 % a její neúspěch 46,66 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 6,68 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 1 047 Kč, odměna zástupce za 3 úkony právní služby po 700 Kč, tedy 2 100 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč a 21% DPH z odměny a paušální náhrady ve výši 504 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně tak činí 3 951 Kč. Z této částky náleží žalobkyni podle poměru úspěchu a neúspěchu 6,68 %, tedy 263,94 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.21. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.