39 C 67/2026-20 – Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 11 061,83 Kč s příslušenstvím. Po skutkové stránce žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně“), zřídila žalovanému službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, k jejímuž užívání se žalovaný dne 2. 5. 2024 registroval prostřednictvím webových stránek či aplikace , Anonymizováno, , přičemž v rámci registračního procesu vyslovil souhlas s uzavřením smlouvy zadáním identifikačního kódu zaslaného na jím uvedené telefonní číslo , tel. číslo, současně došlo k ověření jeho totožnosti a úvěruschopnosti. V rámci služby mu byl stanoven úvěrový limit 3 000 Kč a bylo mu umožněno sjednat doplňkový produkt „Installments“, tedy samostatný splátkový limit, kterého žalovaný využil; dne 6. 5. 2024 tak došlo k uzavření smlouvy o splátkovém limitu a k rozložení konkrétní transakce do měsíčních splátek. Žalovaný své platební povinnosti řádně a včas neplnil, v důsledku čehož vznikl dluh sestávající z jistiny z vyúčtování za květen 2024 ve výši 2 996,92 Kč (splatné 15. 6. 2024), za červen 2024 ve výši 374,62 Kč (splatné 15. 7. 2024) a za červenec 2024 ve výši 2 578,54 Kč (splatné 15. 8. 2024), dále z poplatků v souhrnné výši 192,37 Kč, poplatků z prodlení 2 053,31 Kč, smluvní pokuty 2 566,07 Kč a částky 300 Kč představující náklady spojené s vymáháním. Pohledávka byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni a žalovaný byl o postoupení vyrozuměn. Svůj dluh žalovaný doposud neuhradil, i když byl k tomu vyzván naposledy předžalobní výzvou.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. K ústnímu jednání dne 18. 6. 2026 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků.4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2025 včetně přílohy č. , hodnota, se seznamem postoupených pohledávek), o čemž měl být žalovaný informován (viz listina oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2025).Ve Smlouvě k službě , Anonymizováno, , Anonymizováno, je na straně zákazníka uveden žalovaný (jménem, rodným číslem, adresou, telefonním číslem a e-mailovou adresou) a je v ní uveden úvěrový limit ve výši 3 000 Kč. Smlouva obsahuje ustanovení, podle něhož nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami, a údaj, že byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (přes internet). V podpisové části jsou uvedena jména Nemika Menevse a Ömer Aydın Karaçoban za společnost , právnická osoba, . a vedle nich text „, Jméno žalovaného, (Zákazník)“, kde je uvedený pouze strojový podpis.Ze Smlouvy o splátkovém limitu soud zjistil, že jako zákazník je opět označen žalovaný se shodnými identifikačními údaji a že sjednaný úvěrový limit činí 20 000 Kč. Také tato smlouva stanoví, že nabývá platnosti a účinnosti podpisem obou stran, a uvádí, že byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetu (webu či aplikace Twisto). I zde jsou v podpisové části uvedena shodná jména zástupců společnosti a text „, Jméno žalovaného, (Zákazník)“ a uveden pouze strojový podpis.Z Přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu soud zjistil konkrétní parametry čerpání: částku 2 919,10 Kč, deset měsíčních splátek po 374,62 Kč, rozpis jistiny a úroků, úrokovou sazbu 54,30 % a RPSN 69,93 %, jakož i údaj „Datum a čas poskytnutí návrhu smlouvy klientovi: , datum, , Anonymizováno, :, Anonymizováno, :, Anonymizováno, “. I tato listina obsahuje jména osob jednajících za společnost a text „, Jméno žalovaného, (Zákazník)“ a strojový podpis.5. Z uvedených smluvních listin soud dále zjistil, že služba , Anonymizováno, , Anonymizováno, je v nich popsána jako služba, v jejímž rámci je zákazníkovi zpřístupněn limitní rámec a zákazník je oprávněn prostřednictvím tohoto účtu realizovat platby za zboží nebo služby, přičemž tyto platby mají být následně vyúčtovány a spláceny podle smluvních podmínek. Ze samotného obsahu předložených listin však není zřejmé, že by žalovanému byly peněžní prostředky vyplaceny přímo na jeho bankovní účet nebo v hotovosti. Listiny neobsahují údaj o čísle účtu žalovaného, na který by měla být čerpaná částka zaslána, neobsahují ani označení konkrétního obchodníka, jemuž mělo být plněno, ani konkrétní popis jednotlivé financované transakce. Soud tak z předložených smluvních listin nezjistil, jakým konkrétním způsobem a kde měl žalovaný peněžní prostředky či jiný majetkový prospěch fakticky obdržet. Z těchto listin lze dovodit nejvýše to, že mělo jít o mechanismus odložené úhrady či financování nákupu prostřednictvím Twisto účtu, nikoli však bez dalšího přímé vyplacení částky žalovanému.6. Soud současně z těchto listin zjistil, že neobsahují vlastnoruční podpis žalovaného, ani doložku o uznávaném či kvalifikovaném elektronickém podpisu žalovaného, ani jiný samostatný údaj, z něhož by bylo přímo patrno, jakým konkrétním technickým úkonem měl žalovaný smlouvy autorizovat. Na listinách jsou toliko uvedeny textové údaje se jménem žalovaného v podpisové části a obecné údaje o tom, že smlouvy byly uzavírány prostředky komunikace na dálku či elektronicky. Z jejich samotného obsahu není patrné, jaký identifikační kód měl být žalovanému zaslán, na jaké konkrétní telefonní číslo, kdy měl být zadán, z jakého zařízení a jak bylo ověřeno, že tak učinil právě žalovaný.7. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1, § 1725, § 1726 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o. z.“). Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího; podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah; rozhodující tedy je, zda byl prokázán odpovídající projev vůle obou stran. Bylo proto na žalobkyni, aby prokázala nejen existenci textu smluvní dokumentace, ale i to, jakým konkrétním způsobem byla zachycena vůle žalovaného smlouvy uzavřít a jak byla určena jeho osoba.8. To se však nestalo. Předložené smlouvy neobsahují vlastnoruční podpis žalovaného ani doložený elektronický podpis ve smyslu právních předpisů upravujících elektronické podepisování. Z jejich obsahu neplyne ani konkrétní technický mechanismus, kterým měl žalovaný smlouvy autorizovat. U listin je toliko uvedeno, že byly uzavřeny prostředky komunikace na dálku, popř. že souhlas měl být vyjádřen elektronicky; takové obecné tvrzení však samo o sobě neprokazuje, že právní jednání skutečně učinil žalovaný.9. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že při zřízení služby žalovaný vyslovil souhlas zadáním identifikačního kódu zaslaného na jím uvedené telefonní číslo , tel. číslo, že v rámci procesu měl poskytnout fotografii dokladu totožnosti a své osoby. Ani z těchto tvrzení však bez dalšího nevyplývá, že totožnost žalovaného byla skutečně a spolehlivě ověřena. Žalobkyně totiž nepředložila žádný auditní záznam registračního procesu, záznam o odeslání a použití jednorázového kódu, logy přihlášení, identifikaci zařízení, potvrzení o úspěšné verifikaci dokladu, výsledek biometrické nebo jiné kontroly, ani jiný důkaz, z něhož by bylo možno bezpečně dovodit, že registrační a kontraktační úkon provedl právě žalovaný. Tvrzení o tom, jak standardně probíhá registrace, nepostačuje k prokázání, že takový proces proběhl právě v posuzované věci a že vedl k jednoznačnému ověření identity žalovaného.10. Soud přitom zdůrazňuje, že posouzení úvěruschopnosti a ověření totožnosti nejsou totožné otázky. Skutečnost, že původní věřitel podle žaloby prověřoval úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím registrů a interních nástrojů, nevypovídá sama o sobě nic o tom, kdo konkrétně učinil právní jednání směřující k uzavření smlouvy. Ani přiložené „principy posouzení úvěruschopnosti“ proto nemohou nahradit důkaz o řádném uzavření smlouvy žalovaným.11. Za rozhodující soud považuje i to, že samotné předložené smluvní listiny jsou vystavěny tak, že předpokládají podpis oběma smluvními stranami a nabytí platnosti a účinnosti dnem podpisu oběma stranami. Nebylo-li v řízení prokázáno, jakým způsobem žalovaný tyto smlouvy akceptoval a jak byla jeho totožnost při tomto úkonu spolehlivě ověřena, nelze uzavřít, že mezi stranami došlo ve smyslu § 1725 občanského zákoníku k platnému uzavření smlouvy.12. Žalobkyně nepředložila konkrétní důkazy způsobilé osvědčit, že text listin odpovídá projevu vůle žalovaného a že osoba, která měla smlouvy uzavřít, byla skutečně žalovaným. Za tohoto stavu nemohl soud žalobě vyhovět co do smluvního nároku.13. Žalobkyně v řízení neunesla břem