Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 334 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 12. 2025 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, když částku ve výši 27 500 Kč poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet a částku ve výši 2 500 Kč žalobkyně převedla na účet zprostředkovatele jako provizi. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokovým příslušenstvím vrátit, celkem částku ve výši 40 824 Kč ve 36měsíčních splátkách po 1 134 Kč, přičemž první splátka připadala na den 20. 1. 2026. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, když byly vyžádány zejména jeho výplatní pásky u zaměstnavatele a provedena šetření v příslušných registrech. Žalovaný však sjednaný úvěr nesplácel řádně a včas (uhradil toliko 1 Kč), pročež žalobkyně úvěr ke dni 25. 3. 2026 zesplatnila a požaduje krom úrokového příslušenství částku 31 559 Kč (představující zesplatněnou část jistiny ve výši 28 158 Kč a neuhrazené dlužné splátky ve výši 3 401 Kč), účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč (tj. 100 Kč za každou odeslanou upomínku), dluh na úrocích ve výši 1 559 Kč, smluvní pokutu za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč (tj. 3 x 499 Kč za každé prodlení se splátkou úvěru) a smluvní pokutu ve výši 978 Kč (tj. 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za dobu od 26. 3. 2026 do 25. 4. 2026). Žalovaný na dlužné částky ani přes výzvu žalobkyně neuhradil ke dni podání žaloby ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, kteří se k jednání nedostavili, přičemž žalobkyně svou neúčast prostřednictvím zástupce omluvila.4. Soud po provedeném dokazování vzal za prokázané následující skutečnosti:- z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně příloh č. , hodnota, -2 a potvrzení o provedené transakci ze dne 2. 12. 2025, že v této listině je žalovaný označen jako „zákazník“ jménem, příjmením, rodným číslem, číslem OP a jeho platností, adresou a číslem účtu. V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalovanému částku 30 000 Kč převodem na účet a žalovaný tuto částku s úrokovým příslušenstvím žalobkyni vrátí, a to celkem 40 824 Kč ve 36měsíčních splátkách po 1 134 Kč. Listina byla podepsána zákazníkem verifikační platbou ve výši 1 Kč, jež byla zaúčtována ve prospěch účtu žalobkyně dne 2. 12. 2025;- z čestných prohlášení žalovaného o výdajích, příjmech a závazcích, že v těchto je uveden čistý měsíční příjem žalovaného v částce 35 000 Kč, výdaje na bydlení v částce 3 000 Kč a výdaje na splátky úvěru 0 Kč; dále v těchto žalovaný uvedl, že je rozvedený, že vůči němu není vedeno exekuční řízení a není v úpadku;- z listiny označené Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny mimo jiné tyto údaje: Ins. rejstřík zákazníka – OK, příjmy zákazníka 35 000 Kč; příjmy domácnosti 35 000 Kč; bydlení u rodičů, výdaje na bydlení – 3 000 Kč; měsíční splátky úvěrů – 0 Kč; nezabavitelná částka zákazníka – 12 705 Kč; Hodnocení (scoring zákazníka) – Ano;- z výplatních lístku žalovaného u společnosti pharma Česká republika s. r. o., že za měsíc říjen 2025 žalovaný obdržel mzdu ve výši 35 790 Kč a za měsíc září 2025 mzdu ve výši 35 600 Kč;- z výpisu z centrální evidence exekucí, že proti žalovanému není vedeno exekuční řízení;- z výpisu z insolvenčního rejstříku, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení;- z listiny označené Bonita smlouvy, že žalovaný uhradil 1 Kč;- ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 29. 7. 2026, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. , č. účtu, částku ve výši 27 500 Kč;- z listiny označené zesplatnění smlouvy ze dne 25. 3. 2026 včetně podacího lístku, že žalobkyně prostřednictvím zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky do sedmi dnů od odeslání výzvy; výzva byla zaslána na adresu žalovaného dne 25. 3. 2026.5. Pokud soud provedl další důkazy (tabulka umoření, pohyby na účtu, prohlášení samostatného zprostředkovatele, prohlášení rodiče, výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, , Životní minimum 2025, Výše normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2025, Výdaje na konečnou spotřebu domácností podle účelu – národní pojetí, STATISTIKA RODINNÝCH ÚČTŮ, čestné prohlášení, upomínky vč. seznamu odeslaných upomínek a jejich přehledu), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu. Žalovaný se dne 2. 12. 2025 dohodl s žalobkyní po uhrazení verifikační platby ve výši 1 Kč tak, že mu žalobkyně poskytne částku 30 000 Kč s tím, že část ve výši 27 500 Kč bude bezhotovostně převedena na účet žalovaného a část ve výši 2 500 Kč poskytnuta bezhotovostním převodem na účet zprostředkovatele, žalovaný se pak zavázal celkovou poskytnutou částku vrátit společně s úrokovým příslušenstvím žalobkyni; žalovaný žalobkyni oproti obdržení peněž doposud uhradil 1 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, zejména co do pravidelných měsíčních výdajů, zda žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit; žalobkyně vyzvala žalovaného dne 25. 3. 2026 k zaplacení žalované částky do sedmi dnů od odeslání výzvy.7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).10. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Bylo prokázáno, že dne 2. 12. 2025 byla mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., a to za použití technických prostředků komunikace na dálku (verifikační platby) ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. Žalobkyně tuto smlouvu uzavřela jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým bylo poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplývá povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Spotřebitelský úvěr pak věřitel poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná podle § 87 ZoSÚ. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele, soud se tak ztotožňuje s názorem svého odvolacího soudu, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne 14. 3. 2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). V tomto směru je pak dodržen i požadavek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“), jíž má být zajištěn určitý standard ochrany spotřebitele.13. S ohledem na shora uvedená zjištění však soud nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Z důkazů žalobkyní předložených soud zjistil, že příjmovou stránku žalovaného žalobkyně zkoumala zejména z výplatních pásek a výpisů z jeho účtu, výdajovou stránku prostřednictvím údajů získaných od žalovaného (čestná prohlášení) a šetřením ve veřejně dostupných registrech. Žalobkyně však dostatečně nezkoumala výdajovou složku v kontextu jeho osobních poměrů a spoléhala se pouze na tvrzení poskytnuté ze strany žalovaného. Stejně tak pokud jde o příjmovou složku, žalobkyně si dostatečně neověřila, na jaký pracovní poměr je žalovaný zaměstnán, zda se jedná o práci vykonávanou na dobu určitou či dobu neurčitou. V kontextu závěrů přijatých v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne 27. 9. 2023 tak existovaly důvodné pochybnosti o bonitě žalovaného, žalobkyně jako poskytovatelka úvěru proto pochybila v procesu posouzení jeho úvěruschopnosti. Proto soud dovodil absolutní neplatnost předmětné smlouvy úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).14. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a sjednané provizi zprostředkovatele. Žalobkyně však má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 27 499 Kč vrátit. Jelikož žalovaný oproti obdržení částky ve výši 27 500 Kč uhradil žalobkyni pouze 1 Kč, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 27 499 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 2. 12. 2025, která mu byla odeslána téhož dne na adresu uvedenou ve smlouvě, soud tak má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy, tudíž se dostal do prodlení dne 2. 4. 2026, pročež soud co do úrokového příslušenství žalobě v takovém rozsahu vyhověl, jak je rovněž uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního (ne)úspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 38 238,40 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 28 893,92 Kč, celkový úspěch žalobkyně tak představuje 76 % a neúspěch 24 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 52 % nákladů řízení, které jí vznikly. Náklady řízení na straně žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem (po doplacení) ve výši 1 717 Kč, odměnou zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 700 Kč dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), dále náhradou hotových výdajů ke každému z úkonů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 AT spolu s daní z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 504 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení tedy činí celkem částku 4 621 Kč, z níž náleží žalobkyni 52 %, což představuje částku 2 403 Kč, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Soud má za to, že v předmětné věci byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je soudu známo, že u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu.17. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.