Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 12 914 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 5. 2025 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostním převodem na jím označený účet částku až do celkové výše 10 000 Kč, která měla být žalovaným spolu se smluvním úrokem ve výši 2 914 Kč splacena nejpozději do 8. 8. 2025. Žalovaný však všechny čerpané peníze dosud nevrátil, pročež žalobkyně vedle dlužné jistiny a smluvního úroku požadovala zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o úvěru č. , hodnota, , že jako smluvní strany jsou v této uvedeny právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient, předmětem smlouvy je závazek věřitele, že poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč bezhotovostně na účet zde uvedený. Žalovaný se zavazuje úvěr vrátit ve sjednaných měsíčních splátkách. Smlouva není opatřena podpisem právní předchůdkyně žalobkyně ani žalovaného;- z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 5. 2025, že pod variabilním symbolem , var. symbol, byla ve prospěch účtu č. , č. účtu, odeslána platba dne 31. 5. 2025 ve výši 10 000 Kč;- ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 9. 7. 2026, že žalovaný má právo nakládat s účtem č. , č. účtu, s tím, že na označený účet byly od právní předchůdkyně žalobkyně připsány platby pod variabilním symbolem , var. symbol, dne 31. 5. 2025 v částce 10 000 Kč;- ze Smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku č. , hodnota, ke Smlouvě o postoupení pohledávek, seznamu pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2025 vč. podacího lístku, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 12. 2025, odeslaným 22. 12. 2025;- z předžalobní výzva ze dne 18. 12. 2025 vč. potvrzení o odeslání, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky zástupcem žalobkyně v celkové výši 18 612,08 Kč do tří dnů na označený bankovní účet, výzva byla téhož dne zaslána žalované.5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin – Výpis z běžného účtu ze dne 30. 12. 2024, Potvrzení o finančních transakcích, Obchodní podmínky , právnická osoba, , Výzva k úhradě ze dne 6. 7. 2025 a Výzva k úhradě ze dne 8. 8. 2025), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 31. 5. 2025 poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaný majitelem. Žalovaný byl dne 18. 12. 2025 vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů na označený účet, dne 22. 12. 2025 byla výzva zaslána na adresu žalovaného.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, “ nicméně tato nebyla opatřena podpisem ani jedné ze smluvních stran. Nelze tak dovodit, že by došlo k platnému uzavření smlouvy s žalovaným, potažmo že by žalovaný v této listině projevil svou vůli uzavřít závazek pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 562 odst. 1 o. z., jak tvrdila žalobkyně. Soud byl připraven v souvislosti s uvedeným žalobkyni vyzvat k doplnění důkazů ohledně uzavření předmětné smlouvy a poučit ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 19. 8. 2026 připravila o možnost tohoto poučení.10. Nadto soud nevzal ani za prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet, a to jak jeho příjmovou, tak výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalovaného, když k tomu žalobkyně nenavrhla ani nezaložila žádný důkaz.11. Bylo však zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného právního důvodu, a to celkem částku 10 000 Kč převodem na shora označený bankovní účet, jehož je žalovaný majitelem. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalovanému. Žalovaný v řízení netvrdil, natož prokázal, že by žalobkyni čehokoliv uhradil. Předmětná pohledávka pak byla řádně postoupena na žalobkyni a postoupení žalovanému oznámeno v souladu s § 1879 a násl. o. z. Soud tak žalobu shledal důvodnou co do zbývající neuhrazené částky 10 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 3. 1. 2026 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dne 22. 12. 2025, přičemž výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 28. 12 2025. S ohledem na uvedenou tří denní lhůtu byl pak povinen plnit do 2. 1. 2026. Lze tedy shrnout, že od 3. 1. 2026 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Úrok z prodlení byl soudem přiznán v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že jeho výše činila (v první polovině roku 2025) 11,50 %.13. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního (ne)úspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se domáhala původně zaplacení celkem částky 14 443,87 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 10 721,51 Kč, celkový úspěch žalobkyně tak představuje 74 % a neúspěch 26 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 48 % nákladů řízení, které jí vznikly. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek (po doplacení) ve výši 800 Kč, odměna zástupce za 3 úkony právní služby po 400 Kč (za přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. 1 200 Kč, dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky. Plná náhrada nákladů řízení by tak činila 2 300 Kč, z níž náleží žalobkyni 48 %, tj. částka 1 104 Kč, jíž je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Pokud žalobkyně požadovala odměnu advokáta ve smyslu § 7 AT, soud se s tímto neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s § 14b AT.15. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.