Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 48 050 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 7. 2024 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostním převodem na jím označený účet částku až do celkové výše 30 000 Kč, jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný však všechny čerpané peníze dosud nevrátil, pročež žalobkyně vedle dlužné jistiny požadovala zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vč. příloh, že jako smluvní strany jsou v této uvedeny právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient, předmětem smlouvy je závazek věřitele, že poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč bezhotovostně na účet zde uvedený. Žalovaný se zavazuje úvěr vrátit ve sjednaných měsíčních splátkách. Smlouva není opatřena podpisem žalovaného;- z potvrzení o provedení platbě ze dne 21. 7. 2024, že pod variabilním symbolem , var. symbol, byla ve prospěch účtu č. , č. účtu, odeslána platba dne 21. 7. 2024 v částce 30 000 Kč- ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 28. 7. 2026, že žalovaný má právo nakládat s účtem č. , č. účtu, s tím, že na označený účet byly od právní předchůdkyně žalobkyně připsány platby dne 21. 7. 2024 v částce 30 000 Kč;- ze Smlouvy o postoupení pohledávek vč. příloh, že předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 10. 2025;- z předžalobní výzva ze dne 29. 10. 2025 vč. potvrzení o odeslání ze dne 31. 10. 2025, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky zástupcem žalobkyně v celkové výši 94 057 Kč do tří dnů na označený bankovní účet, výzva byla zaslána na adresu žalovaného.5. Pokud soud provedl další důkazy (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Žádost o spotřebitelský úvěr, Zesplatnění spotřebitelského úvěru a Všeobecné obchodní podmínky), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 21. 7. 2024 poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaný majitelem. Žalovaný byl dne 29. 10. 2025 vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů na označený účet, dne 31. 10. 2025 byla výzva zaslána na adresu žalovaného.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ nicméně tato nebyla opatřena podpisem žalovaného. Nelze tak dovodit, že by došlo k platnému uzavření smlouvy s žalovaným, potažmo že by žalovaný v této listině projevil svou vůli uzavřít závazek pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 562 odst. 1 o. z., jak tvrdila žalobkyně. Soud byl připraven v souvislosti s uvedeným žalobkyni vyzvat k doplnění důkazů ohledně uzavření předmětné smlouvy a poučit ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 31. 8. 2026 připravila o možnost tohoto poučení.10. Nadto soud nevzal ani za prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet, a to jak jeho příjmovou, tak výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalovaného, když k tomu žalobkyně nenavrhla ani nezaložila žádný důkaz.11. Bylo však zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného právního důvodu, a to celkem částku 30 000 Kč převodem na shora označený bankovní účet, jehož je žalovaný majitelem. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalovanému. Žalovaný v řízení netvrdil, natož prokázal, že by žalobkyni čehokoliv dalšího uhradil. Předmětná pohledávka pak byla řádně postoupena na žalobkyni a postoupení žalovanému oznámeno v souladu s § 1879 a násl. o. z. Soud tak žalobu shledal důvodnou co do neuhrazené částky 30 000 Kč, tak jak požadovala žalobkyně a jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 10. 11. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dne 29. 10. 2025, přičemž výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 5. 11. 2025. S ohledem na uvedenou tří denní lhůtu byl pak povinen plnit do 9. 11. 2025. Lze tedy shrnout, že od 10. 11. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Úrok z prodlení byl soudem přiznán v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že jeho výše činila (v první polovině roku 2025) 11,50 %.13. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního (ne)úspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se domáhala původně zaplacení celkem částky 57 569,99 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 32 788,36 Kč, celkový úspěch žalobkyně tak představuje 57 % a neúspěch 43 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 14 % nákladů řízení, které jí vznikly. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek (po doplacení) ve výši 2 403 Kč, odměna zástupce za 3 úkony právní služby po 500 Kč (za přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. 1 500 Kč, dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky. Plná náhrada nákladů řízení by tak činila 4 203 Kč, z níž náleží žalobkyni 14 %, tj. částka 588 Kč, jíž je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Pokud žalobkyně požadovala odměnu advokáta ve smyslu § 7 AT, soud se s tímto neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a v němž byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení, tedy popsaná situace zcela koresponduje s § 14b AT.15. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.