Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 18 997 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 8. 12. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou, na základě níž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 800 Kč, které měly být žalovanou spolu se sjednaným úrokem splaceny ve sjednané lhůtě splatnosti. S ohledem na to, že žalovaná porušila povinnost finanční prostředky řádně splatit a nesplatila je, tak jak bylo sjednáno ke dni 7. 1. 2025, dostala se do prodlení. Žalovaná tak dluží žalobkyni částku ve výši 13 608 Kč skládající se z nesplacené jistiny ve výši 10 800 Kč a ze smluvního úroku ve výši 2 808 Kč. Dále se žalobkyně domáhá úhrady u nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 389 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalované, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené Smlouva zápůjčce ze dne 8. 12. 2024, že jako smluvní strany jsou v této uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako klient, předmětem smlouvy je závazek věřitele, že poskytne žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 10 800 Kč. Žalovaná se zavazuje poskytnuté finanční prostředky uhradit ve sjednané lhůtě splatnosti. Smlouva je opatřena podpisem pouze žalobkyně;- ze sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 9. 7. 2026, že žalovaná má právo nakládat s účtem č. , č. účtu, s tím, že na označený účet byla od žalobkyně připsána platba dne 8. 12. 2025 ve výši 10 800 Kč;- z předžalobní výzva ze dne 4. 12. 2025 vč. potvrzení o odeslání ze dne 4. 12. 2025, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky zástupcem žalobkyně v celkové výši 19 513 Kč do tří dnů na označený bankovní účet, výzva byla dne 4. 12. 2025 zaslána žalované.5. Pokud soud provedl další důkazy (výpis z běžného účtu, Upomínky ze dne 14. 1. 2025, 21. 1. 2025, 28. 1. 2025 a 6. 2. 2025, Všeobecné obchodní podmínky), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné (další) skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně dne 8. 12. 2024 poskytla žalované částku 10 800 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , jehož je žalovaná majitelem. Žalovaná byla dne 4. 12. 2025 vyzvána prostřednictvím zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů na označený účet, dne 4. 12. 2025 byla výzva zaslána na adresu žalované.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o zápůjčce ze dne 8. 12. 2024“ nicméně tato nebyla opatřena podpisem žalované. Nelze tak dovodit, že by došlo k platnému uzavření smlouvy s žalovanou, potažmo že by žalovaná v této listině projevila svou vůli uzavřít závazek pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 562 odst. 1 o. z., jak tvrdila žalobkyně. Soud byl připraven v souvislosti s uvedeným žalobkyni vyzvat k doplnění důkazů ohledně uzavření předmětné smlouvy a poučit ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného 19. 8. 2026 připravila o možnost tohoto poučení.10. Nadto soud nevzal ani za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy řádně zkoumala schopnost žalované předmětný úvěr splácet, a to jak její příjmovou, tak výdajovou stránku v kontextu konkrétních osobních poměrů žalované, když k tomu žalobkyně nedoložila žádné relevantní podklady.11. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované plnění bez prokázaného právního důvodu, a to celkem částku 10 800 Kč převodem na shora označený bankovní účet, jehož je žalovaná majitelem. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalované. Dle sdělení žalobkyně přitom neuhradila ničeho a žalovaná v řízení netvrdila, natož neprokázala, že by žalobkyni něco uhradila. K úhradě tak zbývá 10 800 Kč. Soud tak žalobu shledal důvodnou co do neuhrazené částky 10 800 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. Vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 13. 12. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaná tak byla podle 1958 odst. 2 o. z. povinna dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dne 4. 12. 2025, přičemž výzva jí byla ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 9. 12. 2025. S ohledem na uvedenou tří denní lhůtu byla pak povinna plnit do 12. 12. 2025. Lze tedy shrnout, že od 13. 12. 2025 je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky. Úrok z prodlení byl soudem přiznán v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že jeho výše činila (v druhé polovině roku 2025) 11,50 %.13. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.14. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť při porovnání úspěchu a neúspěchu žalobkyně v tomto řízení (přisouzený nárok oproti součtu zamítnutých částek s tím, že příslušenství bylo kapitalizováno ke dni vydání rozhodnutí) bylo zjištěno, že tyto jsou takřka shodné. S ohledem na stejný úspěch na obou stranách sporu tak žádné ze stran právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.15. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.