Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 5. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „smlouva“), a to prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, když po registraci ze strany žalovaného a zaslání verifikační platby byla provedena kontrola jeho údajů a žalobkyní zaslán návrh smlouvy k odsouhlasení žalovanému. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval zadáním uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo. Téhož dne pak byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč převodem na účet č. , č. účtu, , jež se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 17 500 Kč do 28. 7. 2025. Současně byla mezi stranami sjednána sankce v částce 500 Kč pro případ prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky, přičemž žalovaný neuhradil 5 splátek, což činí celkem částku 2 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh dosud ničeho neuhradil. Před podáním žaloby žalobkyně proto prostřednictvím zástupce výzvou ze dne 29. 11. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, ničeho však neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- z listiny označené smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -6666, že jako smluvní strany jsou v této označeny žalobkyně jako společnost a žalovaný jako klient, předmětem smlouvy je závazek, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr v částce 25 000 Kč bezhotovostně na účet klienta dle smlouvy (č. účtu , č. účtu, ) s tím, že jej klient vrátí do 28. 7 2025 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 1 % denně v pěti splátkách po 8 500 Kč. Smlouva je opatřena podpisem za žalobkyni, není opatřena podpisem žalovaného (u jeho jména je pouze uveden údaj o datu 20. 5. 2025 a kódu SMS verifikace: 1175);- z potvrzení o provedené platbě společnosti ze dne 20. 5. 2025, že dne 20. 5. 2025 byla odeslána z účtu žalobkyně platba ve výši 25 000 Kč na účet č. , č. účtu, ;- z BankID, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný;- z předžalobní upomínka ze dne 29. 11. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky zástupkyní žalobkyně v celkové výši 77 670 Kč do tří dnů, výzva byla téhož dne zaslána žalovanému.5. Pokud soud provedl další důkazy (čtením listin - potvrzení o verifikační platbě, kopie občanského průkazu žalovaného), z nichž nevycházel, bylo to z toho důvodu, že z nich nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro jeho rozhodnutí s ohledem na níže prezentovaný závěr.6. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k tomuto podstatnému skutkovému závěru. Žalobkyně dne 20. 5. 2025 poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaný. Žalovaný byl dne 29. 11. 2025 vyzván k úhradě dlužné částky žalobkyni ve lhůtě do tří dnů.7. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do části. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -6666“ nicméně tato nebyla opatřena podpisy obou smluvních stran, resp. obsahuje podpis pouze osoby jednající za žalobkyni. Z označené listiny tak nelze dovodit, že by došlo k platnému uzavření smlouvy s žalovaným, potažmo že by žalovaný v této listině projevil svou vůli uzavřít závazek pomocí prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 562 odst. 1 o. z. Soud byl připraven v souvislosti s uvedeným žalobkyni vyzvat k doplnění důkazů ohledně uzavření předmětné smlouvy a poučit ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř., žalobkyně se však svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 1. 6. 2026 připravila o možnost tohoto poučení.10. Bylo však zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez prokázaného důvodu, a to částku 25 000 Kč převodem na shora označený bankovní účet, jehož je žalovaný majitelem. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla žalovanému. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni něčeho uhradil. Soud tak žalobu shledal důvodnou co do částky 25 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.11. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. za dobu od 9. 12. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl podle 1958 odst. 2 o. z. povinen dlužnou částku zaplatit k výzvě žalobkyně. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě výzvou ze dne 29. 11. 2025, přičemž výzva mu byla odeslána dne 2. 12. 2025 a doručena ve smyslu § 573 o. z. dne 5. 12. 2025. S ohledem na uvedenou tří denní lhůtu byl pak povinen plnit do 8. 12. 2025. Lze tedy shrnout, že od 9. 12. 2025 je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Úrok z prodlení byl soudem přiznán v intencích požadované výše dle žaloby v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního (ne)úspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 49 353,67 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 26 378,42 Kč, celkový úspěch žalobkyně tak představuje 53 % a neúspěch 47 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 6 % nákladů řízení, které jí vznikly. Náklady řízení na straně žalobkyně jsou tvořeny soudním poplatkem (po doplacení) ve výši 1 800 Kč, odměnou zástupce za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 700 Kč dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), dále náhradou hotových výdajů ke každému z úkonů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 AT spolu s daní z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 504 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení tedy činí celkem částku 4 704 Kč, z níž náleží žalobkyni 6 %, což představuje částku 282 Kč, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Soud má za to, že v předmětné věci byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je soudu známo, že u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu.14. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a sice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.