80 C 131/2025-27 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 3. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 31 381,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , Anonymizováno, , IČO , IČO, , a žalovaným byla uzavřena dne 18. 15. 2023 smlouva o úvěru (dále jen „smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal splatit nejpozději do 17. 6. 2023. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024. Žalovaný neuhradil ničeho, přestože byl k úhradě dlužné částky opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 20. 12. 2024. Žalobkyně se tak domáhá úhrady jistiny ve výši 15 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 16 381,50 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem.3. K jednání nařízenému ve věci dne 15. 1. 2026 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila, souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil a ani se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , Anonymizováno, , IČO , IČO, , měla uzavřít s žalovaným dne 18. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a závazek žalovaného úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 40 % ročně (RPSN 9 088,10 %) formou 1 splátky ve výši 31 874,65 Kč nejpozději do 17. 6. 2023.- Z potvrzení o provedení odchozí úhrady 15 000 Kč , právnická osoba, , Anonymizováno, a zprávy , právnická osoba, , Anonymizováno, , že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 18. 5. 2023 na bankovní účet č. , č. účtu, , tj. účet žalovaného uvedený ve smlouvě, částku 15 000 Kč. Banka žalovaného potvrdila, že tato platba byla připsána na tento účet, jehož jediným majitelem a disponentem byl žalovaný.- Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek , právnická osoba, , Anonymizováno, a , Jméno žalobkyně, . + přílohy a oznámení o postoupení pohledávky + výzvy k úhradě z 20. 12. 2024 + podacího lístku, že součástí postupovaných pohledávek byla i předmětná pohledávka za žalovaným, která tak platně přešla na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace v tomto řízení. Žalovaný byl zároveň vyzván k dobrovolné úhradě dluhu.5. Pokud soud v řízení provedl další důkazy listinami, z těchto v rozhodnutí nevycházel, bylo to z důvodu, že z těchto důkazů nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro toto řízení.6. Dle § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. V dané věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, , Anonymizováno, , za žalovaným, byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k podání žaloby v této věci.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) ZoSÚ, je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.13. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.15. Právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak nepředložila osudu byť jen jedinou listinu, která by toto tvrzení prokazovala. Žalobkyně sice sděluje, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, UECB, avšak ani výsledky těchto lustrací žalobkyně soudu nepředložila. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a k těmto označit důkazy dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 15. 1. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez platného právního důvodu, a to částku 15 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutou částku žalobkyni vrátil. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 15 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.17. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž právo na úroky z prodlení § 1968 a § 1970 o. z., za dobu od 4. 1. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl povinen zaplatit dlužnou částku dle výzvy žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z., byl vyzván k úhradě výzvou ze dne 20. 12. 2024, odeslanou téhož dne a doručenou 30. 12. 2024 (ve smyslu § 573 o. z.). Žalovaný měl plnit do 3 dnů od doručení, tj. nejpozději do 3. 1. 2025 (ve smyslu § 1959 písm. e/ o. z.) a od 4. 1. 2025 byl již v prodlení s úhradou žalované částky, úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši, která byla požadována žalobkyní, v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.18. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.19. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl ve sporu procesně převážně úspěšný žalovaný, tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.