6 C 169/2020-44 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] uzavřel se žalovanou [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy byla žalovaná dotázaná na své rodinné, majetkové, pracovní i jiné poměry, tyto informace byly ověřovány doklady uvedenými v kartě zákazníka, zejména výplatními páskami, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, věřitel tedy zkoumal úvěruschopnost dlužníka. Na základě smlouvy věřitel poskytl žalované částku [částka], tuto se žalovaná zavázala zaplatit v 58 týdenních splátkách po [částka], poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná až dosud zaplatila toliko [částka], pohledávka byla postoupena na žalobce postupní smlouvou, žalovaná dluží na jistině [částka], na poplatku za hotovostní inkaso splátek [částka], na poplatku za životní pojištění [částka]. Žalobce požaduje rovněž smluvený úrok 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jakož i zákonný úrok z prodlení z téže částky od [datum] do zaplacení. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalované, která ačkoli byla řádně a včas předvolána, k jednání se nedostavila. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná před uzavřením smlouvy o úvěru vyplnila kartu zákazníka s tím, že bydlí v nájemním bydlení, zaměstnání bylo ověřeno telefonicky s příjmem [částka], mezi výdaje žalovaná uvedla výdaje za bydlení [částka], osobní výdaje [částka] a splátky úvěrů [částka], přičemž splátky úvěrů nebyly nikterak specifikovány věřitelem a konkrétní výší, způsobem řádného či opožděného splácení, výše výdajů za bydlení, tedy nájem včetně energií nebyly věřitelem některak ověřovány. Žalovaná až dosud zaplatila [částka], postupní smlouvou byla pohledávka postoupena na žalobce, který řádně postoupení žalované oznámil, rovněž jí vyzval před podáním žaloby k soudu k zaplacení dlužných částek. Soud vycházel zejména ze žádosti o zápůjčku, ze smlouvy o úvěru, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu, z oznámení o postoupení, z předžalobní výzvy, z podacích lístků a výpisu z rejstříku. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná. Původní věřitel totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, která nepředložila prakticky relevantní důkazy ke svým výdajům, k informacím o splátce úvěru [částka] věřitel nic dalšího nepožadoval, tedy o jaké konkrétní úvěry se jedná, v jaké výši, jakým způsobem dosavadní závazky žalovaná plní. Za tohoto stavu věřitel nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodu porušení této povinnosti se jedná o absolutní neplatnost /srovnej s rozhodnutími KS [obec] sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] Za této situace soud žalobci přiznal bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, s ohledem na výši úvěru [částka] a vrácené finanční prostředky [částka], činí bezdůvodné obohacení [částka], zákonný úrok z prodlení z této částky pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku /výrok I./. 6. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti dle § 588 občanského zákoníku včetně příslušenství zamítl. 7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měla větší úspěch žalovaná, té však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.