10 C 142/2021-38 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 9 412,90 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), která poskytla žalované dne 4.7.2018 úvěr ve výši 7 000 Kč, částku měla žalovaná uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 412,90 Kč do 18.8.2018. Žalovaná dosud na svůj dluh neuhradila ničeho. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. K jednání nařízenému ve věci na den 19.10.2021 se nedostavila. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z tvrzení žalobkyně a důkazů, které k prokázání svého tvrzení označila. 4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4.7.2018 a potvrzením o platbě ze dne 4.7.2018 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované dne 4.7.2018 částku 7 000 Kč bezhotovostně. Žalovaná se zavázala tuto částku uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 2 412,90 Kč (celková částka 9 412,90 Kč). 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2.2.2021 a podacího lístku bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze smlouvy za žalovanou žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. 7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti. 14. Žalobkyně prokázala aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, neboť soud posoudil postoupení pohledávky za žalovanou jako platné. 15. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila (resp. její právní předchůdkyně) schopnost žalované splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako na neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. 16. Z provedených listinných důkazů nevyplývá, že by žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) posuzovala schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, Žalobkyně k takovému svému tvrzení neoznačila ani nepředložila žádný důkaz. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. 17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch ve výši 7 000 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by jí měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Žalovaná na pohledávku žalobkyně neuhradila žádnou částku. Proto soud uložil žalované uhradit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalovanému prokazatelně odeslána, tedy v tomto případě dne 2.2.2021 (oznámení postoupení). Touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů, dopis byl žalované doručen v souladu s ust. § 573 o. z. a dne 5.2.2021 Lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 5.2.2021 a počínaje dnem 6.2.2021 byla s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátem postupoval soud podle ustanovení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších přepisů, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 189 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v 74%, žalovaná ve 26%. Od úspěchu žalobkyně ve výši 74% byl odečten její neúspěch ve výši 26%, žalobkyně má právo na náhradu řízení ve výši 48%, což činí z částky 1 489 Kč částku 715 Kč Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.