10 C 181/2021-51 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky 5 998 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky za období od 2.7.2015 do zaplacení. 2. K odůvodnění žaloby uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu a souhrnný poplatek ve výši 7 968 Kč. Celkovou částku 19 968 Kč měl žalovaný uhradit v 52 týdenních splátkách po 384 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 55 týdnů od data podpisu smlouvy, ke dni [datum]. Žalovaný uhradil celkem 13 970 Kč. Neuhrazená část pohledávky tak činila 5 998 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem – [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen„ přechodný věřitel“), došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne [datum]. Přechodný věřitel smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil pohledávku žalobkyni, žalovaný byl o postoupení pohledávky informován přípisem ze dne [datum]. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání nařízenému na den [datum] se bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně a žalobkyně se k jednání omluvili, souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z žalobního tvrzení a předložených důkazů. 4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému dne [datum] částku 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 968 Kč (celková částka 19 968 Kč) v 52 týdenních hotovostních splátkách po 384 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího archu bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze smlouvy za žalovaným [právnická osoba] [anonymizováno]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (založené ve správním deníku soudu pod sp.zn. [spisová značka]), přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek (založené ve správním deníku soudu pod sp.zn. [spisová značka]), Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího archu bylo prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. 8. Soud v projednávané věci v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť smlouva, o níž je opřen žalobou uplatněný nárok, byla uzavřena za účinnosti tohoto zákona. 9. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 11. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 12. Podle ustanovení § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. 13. Podle ustanovení § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. 14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě přenechal právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 968 Kč, a to v 52 týdenních splátkách. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupil [právnická osoba] [anonymizováno], která ji následně postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 15. Soud právo na zaplacení„ souhrnného poplatku“ právně posoudil jako právo na zaplacení úroku, neboť tento nárok svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Částka 7 968 Kč za dobu 52 týdnů představuje úrok ve výši 66,40% ročně - (7 [číslo]) / 8 000 Kč x 100. Tedy několikanásobně převyšuje obvyklou míru poskytovanou bankami v době uzavření smlouvy o půjčce činila max 23,99 % ročně (přehled ČNB ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů). Dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů (ust. § 3 odst. 1 obč. zák.). Přičemž soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, podle kterého je rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. 16. Ujednání o souhrnném poplatku proto soud posoudil jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy (ust. § 39 obč. zák.), a to včetně ujednání o hrazení splátek půjčky, ve které byly zahrnuty platby poplatku. Jelikož z neplatného ujednání právo na zaplacení smluvního úroku (souhrnného poplatku) nevzniklo, nebylo možné započíst na tuto neexistující pohledávku plnění žalovaného. 17. Částku 13 970 Kč, kterou žalovaný na úhradu půjčky dosud zaplatil, tak žalovaný v celém rozsahu plnil na jistinu ve výši 12 000 Kč. Z žaloby ani připojených důkazů přitom není zřejmé, kdy žalovaný uhradil uvedenou částku. Soud proto žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanmu soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady.