11 C 125/2021-53 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne [datum] domáhá zaplacení částky 23 240 Kč s příslušenstvím tvořeným jednak zákonným úrokem z prodlení a jednak smluveným úrokem, to vše na základě smluv o spotřebitelských úvěrech [číslo] ze dne 6. 11. 2018 a [číslo] ze dne 28. 1. 2019 uzavřených mezi žalovaným a úvěrující společností [právnická osoba] 2. Podle tvrzení žalobkyně smlouvou ze dne 6. 11. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně (pohledávky ze smluv byly postoupeny žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]) poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a dále kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 600 Kč s úrokovou sazbou 32,15 % p.a., dále odměnu za administrativní činnost 1 600 Kč a odměnu hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč (dalších 40% jistiny), to vše v 60 týdenních splátkách po 240 Kč, tj. měsíčně cca 1 080 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek a zaplatil pouze 4 080 Kč, které věřitel započetl na úrok za dobu trvání smlouvy 1 600 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 573,39 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 906,61 Kč. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení dlužné jistiny 8 000 Kč a úhrad za služby 2 320 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 618,83 Kč představujících úrok ve výši 19,12 % p.a. (uplatňuje nižší než sjednané úroky) z jistiny za dobu od 1 1. 2020 do postoupení 15. 1. 2021, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce 846,67 Kč představující zákonný úrok z prodlení 10 % p.a. z jistiny za dobu od 1. 1. 2020 do 15. 1. 2021, dále plynoucích sjednaných úroků ve výši 19,12 % p.a. z jistiny a zákonných úroků z prodlení 10 % p.a. z jistiny, oboje od 16. 1. 2021 do zaplacení. 3. Smlouvou ze dne 28. 1. 2019 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a dále kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 600 Kč s úrokovou sazbou 32,15 % p.a., dále odměnu za administrativní činnost 1 600 Kč a odměnu hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč (dalších 40% jistiny), to vše v 60 týdenních splátkách po 240 Kč, tj. měsíčně cca 1 080 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek a zaplatil pouze 1 480 Kč, které věřitel započetl na úrok za dobu trvání smlouvy 1 120,02 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 359,98 Kč. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení dlužné jistiny 8 000 Kč a úhrady poplatku za administrativní služby 1 600 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso 2 840,02 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 262,86 Kč představujících úrok ve výši 19,07 % p.a. (opat uplatněn nižší než sjednaný ve smlouvě) z jistiny za dobu od 24. 3. 2020 do postoupení 15. 1. 2021, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení v částce 662,22 Kč představující zákonný úrok z prodlení 10 % p.a. z jistiny za dobu od 24. 3. 2020 do 15. 1. 2021, dále plynoucích sjednaných úroků ve výši 19,07 % p.a. z jistiny a zákonných úroků z prodlení 10 % p.a. z jistiny, oboje od 16. 1. 2021 do zaplacení. 4. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. K jednání ve věci samé se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy a soud postupoval dle ustanovení § 101 odst.3. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti. 5. Soud provedl dokazování žalobkyní označenými a soudu předloženými listinami, a z nich zjistil následující skutečnosti. 6. Věřitel a žalovaný uzavřeli dne postupně dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru uvedené v žalobě. Dne 6. 11. 2018 a dne 28. 1. 2019. Na základě obou smluv poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vždy spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a dále kapitalizovaný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 600 Kč s úrokovou sazbou 32,15 % p.a., dále administrativní poplatek 1 600 Kč a odměnu hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 240 Kč, tj. měsíčně cca 1 080 Kč Tyto skutečnosti vyplývají z předložených smluv o úvěru. 7. Podle [důkaz] [anonymizováno], žádosti o půjčku ze dne 6. 11. 2018 bydlel v době podání žádosti žalovaný v [anonymizováno] na adrese [anonymizována dvě slova] jako nájemník od [měsíc] [rok], což bylo ověřeno z nájemní smlouvy. Domácnost vedl s partnerkou a neměl žádné nezaopatřené dítě. Není uvedeno, že by splácel nějaký závazek vůči témuž věřiteli. Byl zaměstnaný na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u firmy [právnická osoba] v [město]. Zaměstnání bylo ověřeno telefonicky. Jeho čistý měsíční příjem činil 19 633 Kč, výdaje na bydlení činily 12 000 Kč a osobní výdaje 4 000 Kč. Použitelné zdroje tak představovaly 3 633 Kč. Toto bylo dle údajů v kartě ověřeno pracovní smlouvou, výplatními páskami, fakturami za elektřinu, vodu, plyn TV/SIPO. 8. Podle [důkaz] [anonymizováno], žádosti o půjčku ze dne 28. 1. 2019 bydlel v době podání žádosti žalovaný na stejné adrese v [anonymizováno], což bylo ověřeno z nájemní smlouvy. Domácnost vedl s partnerkou a měli jedno nezaopatřené dítě. Byl zaměstnaný na hlavní pracovní poměr stále u stejného zaměstnavatele jak v [měsíc] [rok]. Zaměstnání bylo dle karty ověřeno telefonicky. Jeho čistý měsíční příjem činil 14 000 Kč, výdaje na bydlení 7 000 Kč a osobní výdaje 4 000 Kč, splátky poskytnutého úvěru [anonymizována dvě slova] činily 1 080 Kč měsíčně. Použitelné zdroje tak představovaly 1 920 Kč. Toto bylo dle údajů v kartě ověřeno pracovní smlouvou, výplatními páskami a fakturami za elektřinu, vodu, plyn TV/SIPO. 9. Předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhů. Dopis byl odeslán žalovanému doporučeně dne 14. 5. 2021. Dopisem ze dne 19. 2. 2021 oznámil věřitel žalovanému postoupení pohledávek žalobkyni. Dopis byl odeslán 22. 2. 2021. 10. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění shora uvedeného o uzavření smluv za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnutých úvěrů způsobem shora uvedeným, o částečné úhradě ze strany žalovaného, z údajů o postoupení pohledávek a předžalobní výzvy, jakož i z údajů zjištěných ze smluv samotných, z karet zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. 15. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura. 16. I při výkladů po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vyba