13 C 129/2020-168 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 134 146,09 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr 40 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit celkem částku 74 083 Kč (tj. 40 000 Kč jistina, 34 083 Kč sjednané úroky) v [počet] měsíčních splátkách po 1 029 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána [úrok] Smluvní strany si dále sjednaly doplňkovou službu„ [anonymizováno]“ a doplňkovou [anonymizováno] službu. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení, když neuhradila splátku splatnou dne [datum] ve výši 1 730 Kč, která zahrnuje rovněž splátku za [anonymizováno] službu 164 Kč a splátku za doplňkovou službu„ [anonymizováno]“ 537 Kč. Jelikož žalovaná neuhradila dlužnou splátku, došlo k zesplatnění úvěru. Žalovanou částku představuje dlužná jistina 38 349,10 Kč, dlužné úroky 29 559,91 Kč, dlužná částka 10 824 Kč (tj. zbylá část za [anonymizováno] služby), dlužná částka 35 442 Kč (tj. zbylá část za doplňkové služby„ [anonymizováno]“), náklady na upomínání 800 Kč a smluvní pokuta 19 174,55 Kč, při zohlednění platby 3,47 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok z prodlení [úrok] denně z částky 46 266 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Soud ve věci nařídil jednání, z něhož se žalobkyně řádně omluvila. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou prostředky komunikace na dálku dne [datum] se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr 40 000 Kč, kdy částka 8 000 Kč z úvěru byla započtena na náklady žalobkyně spojené s poskytnutím úvěru, částka 20 865 Kč byla použita na úhradu předchozího závazku žalované vůči žalobkyni a částka 11 135 Kč byla žalované vyplacena na účet dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni celkem částku 74 083 Kč (jistina 40 000 Kč a úroky 34 083 Kč) v [počet] měsíčních splátkách po 1 029 Kč (splátka jistiny a úroku), a to do [datum]. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši [úrok] p.a. Dle smlouvy si účastníci dále sjednali doplňkovou službu„ [anonymizováno]“ a doplňkovou [anonymizováno] službu, kdy splátka za doplňkovou službu„ [anonymizováno]“ činila 537 Kč měsíčně a splátka za doplňkovou [anonymizováno] službu činila 164 Kč měsíčně, celkem tedy měla dle smlouvy žalovaná splácet částku 1 730 Kč měsíčně. V dotazníku k posouzení bonity, který je součástí smlouvy, žalovaná uvedla příjmem [částka] s tím, že má závazky vůči dalším věřitelům ve výši [částka], kdy celkem činily její měsíční výdaje [částka]. Po odečtení měsíčních závazků bylo konstatováno v dotazníku, že zůstává žalované částka [částka]. Žalovaná na úhradu úvěru zaplatila částku 10 380 Kč, následně od [datum] splátky nedodržovala a byla upomínána dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum], v důsledku čehož dle smlouvy vznikl žalobkyni nárok na úhradu nákladů na upomínání za 1. upomínku ve výši 300 Kč a za 2. upomínku ve výši 500 Kč, celkem 800 Kč. Zesplatnění úvěru oznámila žalobkyně žalované dopisem ze dne [datum]. Provedení plateb dle výše uvedené smlouvy byly prokázány detaily pohybu u Fio banky a potvrzením o vyplacení úvěru. Znalecký posudek [číslo] k posouzení podmínek při poskytování spotřebitelských úvěrů, článek„ [anonymizováno 8 slov]“ a další reklamy zachycující produkty ostatních bank a nebankovních subjektů, nebyly k důkazu připuštěny, neboť se jedná o obecné názory k poskytování úvěrů, netýkají se tohoto konkrétního případu a v tomto konkrétním případě žádné zásadní skutečnosti nemohou prokázat. 4. Žalovaná na jednání soudu k věci uvedla, že na předmětném úvěru uhradila celkem 6 splátek v celkové výši 10 380 Kč. Žalovaná [anonymizováno 11 slov], a proto požádala o úhradu dlužné částky ve splátkách s tím, že by mohla hradit maximálně 2 800 Kč měsíčně. 5. Soud vzal za prokázané, že žalované byl poskytnut úvěru 40 000 Kč, přičemž byla povinna zaplatit žalobci 34 083 Kč na úroku, který nebyl srozumitelně specifikován a 8 000 Kč na náklady poskytnutí úvěru. Soud má tedy za prokázané, že došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, žalovaná plnila pouze částečně ve výši 10 380 Kč a dluh se stal splatným. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. 7. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 580 odstavec 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti). 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura. I při výkladů po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. 12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Tento rozpor soud shledal ve výši úrokové sazby za poskytnutí úvěru, ve výši nákladů za poskytnutí úvěru a v zejména chybném vyhodnocení bonity, v neprospěch žalované, opakovaném poskytnutí úvěru. Ve smlouvě byly sjednány nepřiměřeně vysoké náklady úvěru, kdy úrok byl sjednán ve výši 34 083 Kč, což je 85,2 % jistiny a dále byly sjednány náklady úvěru ve výši 8 000 Kč, což je 20 % jistiny. Z poskytnutého úvěru byla navíc částka 20 865 Kč ihned použita na úhradu předchozího závazku žalované vůči žalobkyni, z poskytnutého úvěru byla žalované vyplacena pouze částka 11 135 Kč, kdy 8 000 Kč bylo ihned zaplaceno žalobkyni jako náklady na poskytnutí úvěru. Žalobkyně nezkoumala ani dostatečně úvěruschopnost žalované, neboť dle předloženého výplatního lístku činil příjem žalované ze závislé činnosti za měsíc [měsíc] [rok] částku [částka], avšak je zde zahrnuta i mimořádná odměna [částka], dále pak za měsíc [měsíc] [rok] činila mzda žalované částku [částka] dle výpisu z účtu žalované, což vůbec nebylo ze strany žalobkyně při poskytnutí úvěru vzato v úvahu, když v dotazníku je uveden příjem žalované [částka], avšak se nejedná o skutečný měsíční průměrný příjem žalované. Z periodického výpisu z účtu žalované pak vyplývá, že zde v roce [rok] byly převážně záporné zůstatky. Stejně tak v dotazníku bylo uvedeno, že má žalovaná ještě další dluhy, další poskytnuté úvěry, a to i vůči žalobkyni. Žalobkyně současně nikterak neprověřila náklady žalované na bydlení, jejichž výše je v dotazníku vyčíslena na částku [částka]. V dané věci soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu Tz 26/2019, usnesení NS ČR sp. zn. 20 Cdo 3324/2017 ze dne 21. 3. 2018. 13. S ohledem na uvedené proto soud posoudil nárok žalobkyně ve věci dle § 2991 občanského zákoníku, tedy jako bezdůvodné obohacení na straně žalované z důvodu neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zbývající část na jistině v