17 C 156/2021-69 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 848 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet prostřednictvím registru [anonymizována dvě slova] a [příjmení]. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se zavázal zaplatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 165 Kč. Částka byla zaslána prostřednictvím služby [anonymizováno] [datum] na účet žalovaného. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dní za poplatek 495 Kč a následně o dalších 30 dní za poplatek 245 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení a následně mu byly vyúčtovány účelně vynaložené náklady 3 x 100 Kč. Žalobkyně tak požadovala zaplacení jistiny 4 988 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 165 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti 245 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč a smluvních pokut 150 Kč (3 % z nezaplacené jistiny) dle smlouvy. Žalovaný zaplatil v průběhu částky celkem 1 002 Kč, které byly započteny v souladu se smlouvou. Žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy, tedy od 22. 3. 2021. 3. V dané věci soud nařídil na den 7. 10. 2021 jednání, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 20. 5. 2020 úvěr ve výši 5 000 Kč (zasláním částky na účet žalovaného č. [bankovní účet]) a žalovaný se zavázal vrátit jistinu ve výši 5 000 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 165 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Zároveň byl sjednán poplatek za desetiprocentní odklad za 245 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku – vyplněním elektronického formuláře na internetových stránkách www.kamali.cz a úhradou ve výši 1 Kč dne 19. 6. 2020 a dále 1 Kč dne 22. 7. 2020, kterým mělo dojít k posunutí datu splatnosti o dalších 30 dnů. Následně žalovaný uhradil dne 14. 9. 2020 částku 1 000 Kč. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informace, že žalovaný má příjem 17 000 Kč měsíčně, další příjem v domácnosti činí 20 000 Kč měsíčně. Požadovaná částka úvěru činila 8 000 Kč, schválená částka úvěru 5 000 Kč, výdaje na domácnost byly uvedeny 4 000 Kč. Dle úvěrové zprávy měl uhradit částku 5 364 Kč, jakožto zbývající splátku závazku v březnu 2020. Dále byly uvedeny měsíční splátky ve výši 1 302 Kč a 1 346 Kč z osobních úvěrů, a to dle žádosti z 2. 3. a 3. 3. 2020 s poznámkou„ odvoláno“. Stejně tak kontokorentní úvěr s rámcem 10 000 Kč byl dne 4. 3. 2020 ve fázi odmítnuté žádosti. Žalovaný byl vyzván výzvou podle § 142a odst. 1 o.s.ř., odeslanou dne 22. 2. 2021, k zaplacení dlužné částky do 30 dnů od doručení. Žalobkyně doložila rovněž úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi týmiž účastníky řízení dne 4. 3. 2020, na základě které měla být poskytnuta částka 3 000 Kč se splatností do 3. 4. 2020. 5. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy [datum] a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 20. 5. 2020. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobkyně sice doložila úvěrovou zprávu ohledně jednotlivých závazků žalovaného v době žádosti o úvěr, kdy vyplynulo, že v době podání žádosti žalovaný dlužil ještě částku 5 364 Kč na základě předchozí smlouvy o úvěru ze dne 4. 3. 2020. Rovněž vyplynulo, že žalovaný podal celkem 4 další žádosti o úvěr v průběhu měsíce února a března, které byly odmítnuty. Rovněž vyplynulo, že další dva osobní úvěry byly ve fázi„ odvoláno“, kde však byly vidět splátky v celkové výši 4 750 Kč. Soud má za to, že žalobkyně špatně vyhodnotila poskytnuté podklady, kdy dodává, že žalobkyně nedoložila tvrzené výstupy z databáze [anonymizováno] a [anonymizováno] a [příjmení]. Pokud výsledky měly být zpracovány formou úvěrové zprávy, není tak zřejmé, jaká byla vstupní data pro její zpracování. Z doložených podkladů vyplynulo, že žalovaný sice měl mít příjem zhruba 17 000 Kč v lednu 2020, avšak ke tvrzenému dalšímu příjmu v domácnosti nelze bez dalšího přihlédnout, neboť jediným dlužníkem z úvěrové smlouvy je právě žalovaný. Vnitřně rozporné je rovněž tvrzení, že zde je další příjem v domácnosti, avšak náklady na domácnost činí 4 000 Kč s odkazem na životní minimum na jednotlivce a jednu osobu 3 400 Kč. Pokud se mělo jednat o vícečlennou domácnost, je částka jako výdaje na domácnost 4 000 Kč nereálná. V daném případě měla být částka 5 000 Kč včetně poplatku splacena do 30 dnů, kdy bylo zřejmé, že žalovaný měl další závazek v době žádosti, a to minimálně ve výši 5 364 Kč. Závěr, že žalovaný je schopen do 30 dnů splatit další závazek ve výši 5 000 Kč bez znalosti jeho předpokládaných výdajů na bydlení a živobytí, má soud za nepodložený. Pro celkovou platební schopnost žalovaného mohl žalobce požadovat alespoň měsíční výpis z účtu a nikoliv pouze doložení izolované příchozí platby jakožto předpokládaného příjmu. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve výši 3 998 Kč (po započtení zaplacené částky 1 002 Kč na vyplacenou částku 5 000 Kč), kterou soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 25. 3. 2021 do zaplacení, neboť