17 C 95/2021-82 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] kterou žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) dne 20. 1. 2006 (dále jen„ smlouva o půjčce“). Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak poplatek ve výši 13 280 Kč, bez bližšího rozpisu plateb poplatku. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku 33 280 Kč v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, kdy poslední měla být uhrazena dne 19. 1. 2007. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti z půjčky, celkem uhradil 6 197 Kč a zbylo mu uhradit jistinu ve výši 20 000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na přechodného věřitele [anonymizováno] S. a.r.l., na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 s účinností k 1. 7. 2015 a následně došlo k postoupení pohledávky na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 12. 9. 2018. Žalobce se u soudu domáhal zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím – částkou 7 083 Kč jakožto kapitalizovaným úrokem a zákonným úrokem z prodlení. 2. Žalovaný namítal, že na smlouvu zaplatil větší částku, než uvádí žalobce, tedy 6 197 Kč, k tomu však nemá k dispozici potřebné doklady. Navrhl provedení listinných důkazů - potvrzení od dealerů [anonymizováno] o přijetí částek a poštovní poukázky. Tyto listiny měla mít v držení [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození]. 3. K výzvě soudu označená osoba sdělila, že požadované dokumenty nemá v držení, její manželství s žalovaným je od roku 2013 rozvedeno, z toho důvodu nemá žádné věci ani listiny, které by mu patřily, v držení. 4. V dané věci soud následně nařídil na 21. října 2021 jednání, z něhož se zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek bylo prokázáno, že dne 20. 1. 2006 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] smlouvu o půjčce na částku 20 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy vyplacena. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč, celkem 33 280 Kč v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy, a poslední splátka byla stanovena na 19. 1. 2007. 6. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil na dluh z této smlouvy o půjčce celkem částku 6 197 Kč, neboť žalovaný neprokázal žádným způsobem své tvrzení, že na dluh zaplatil vyšší částku. 7. Dne 25. 6. 2015 bylo žalovanému písemně oznámeno, že došlo k postoupení výše uvedené pohledávky za žalovaným na [anonymizována dvě slova], na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 (prokázáno smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení dopisem z téhož dne, doručení podacím archem z 20. 7. 2015, úhrada výpisem z e-bankovnictví). 8. Dne 12. 9. 2018 bylo žalovanému písemně oznámeno, že došlo k postoupení výše uvedených pohledávek za žalovaným na žalobkyni, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 (prokázáno smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení dopisem z téhož dne). 9. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 9. 1. 2020 k úhradě dlužných částek (prokázáno dopisem z téhož dne včetně podacího archu ze dne 13. 1. 2020). 10. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne 20. 1. 2006 a soud tak podle § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. postupoval podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 559 občanského zákoníku dluh musí být splněn řádně a včas. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 11. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018 pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“). Podle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 12. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo uzavřením smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20. 1. 2006 ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč. Půjčenou částku 20 000 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč, který fakticky plnil funkci sjednaného kapitalizovaného úroku z půjčky ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 o. z., se žalovaný zavázal vrátit ve formě 52 týdenních splátek po 640 Kč. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně si tak ujednali úrok z půjčky, který činil 66,4 % jistiny. Uvedený přepočet úroků a dalších nákladů nebyl při uzavírání smluv žalovanému (spotřebiteli) nijak zřejmý a proto souhrnný poplatek soud chápe jako smluvní výši úroků, která dosahuje 98,5 % ročně. Ujednanou výši úroku soud přezkoumával z hlediska kritéria dobrých mravů, ke kterému je povinen z úřední povinnosti v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 přihlédnout, viz výše. S ohledem na uvedené je sjednaná výše souhrnného poplatku jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a ujednání o souhrnném poplatku je tedy absolutně neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši souhrnného poplatku lze, v souladu s § 41 o. z., oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil na dluh z této smlouvy o půjčce celkem částku 6 197 Kč, neboť žalovaný neprokázal žádným způsobem své tvrzení, že na dluh zaplatil vyšší částku. V tomto smyslu tak žalovaný neunesl své důkazní břemeno. Podle tvrzení žaloby uhradil žalovaný na dluh celkem částku 6 197 Kč. Po započtení částky 6 197 Kč na jistinu 20 000 Kč, dluží žalovaný žalobkyni částku 13 803 Kč, která se dále úročí zákonnými úroky z prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 ve výši upraveném v nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení žalovaného, od 2. 7. 2015 jak požadoval žalobce, což je od data pozdějšího, než od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, když se žalovaný dostal do prodlení. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud částečně vyhověl žalobě, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu zamítl výrokem II. 14. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobci měl úspěch (po odečtení jeho neúspěchu) v poměrně nepatrné části (2 %).