6 C 169/2021-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] uzavřel dne 18. 12. 2017 s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě této žalovaný převzal částku 40 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit ve 24 měsíčních splátkách po 2 940 Kč, splátky však nedodržel, neboť až dosud zaplatil toliko 2 940 Kč. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty, tudíž věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Postupní smlouvou byla pohledávka postoupena na žalobce, který požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 37 060 Kč, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 9 327,80 Kč, kapitalizovaného smluveného úroku ve výši 10 926,52 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 37 060 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a smluvený úrok 29 % ročně ze stejné částky od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že dne 18. 12. 2017 žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, na základě této převzal částku 40 000 Kč, tuto měl splácet v měsíčních splátkách po 2 940 Kč, splátky však nedodržel, neboť fakticky zaplatil 2 940 Kč. V r. 2020 došlo k uzavření postupní smlouvy, kterou byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobce, žalovanému bylo postoupení oznámeno, před podáním žaloby byl žalovaný rovněž vyzván k zaplacení dlužných částek. Soud vycházel ze smlouvy o zápůjčce, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, z oznámení o postoupení, z předžalobní výzvy, z podacích lístků, z výpisů z rejstříků. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vnikne smlouva o zápůjčce. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce řádně netvrdil relevantní skutečnosti a zároveň ani nepřipojil relevantní důkazy k prokázání svého tvrzení, že původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce tedy neprokázal, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, tudíž věřitel porušil ustanovení § 86 odst. l, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., pro uzavření smlouvy o zápůjčce v rozporu se zákonem se jedná o absolutní neplatnost dle § 588 občanského zákoníku. Soud proto nárok žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena, posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, žalovaný převzal finanční částku 40 000 Kč bez právního důvodu, vrátil dosud toliko 2 940 Kč, tudíž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 37 060 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, proto soud žalobě částečně vyhověl /výrok I./. 6. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků či smluvního úroku /výrok II./. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu jedné poloviny nákladů řízení ve výši této poloviny 2 016 Kč Náklady řízení sestávají ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) po 500 Kč, tj. 1 500 Kč, 3 režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH ve výši 378 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 853 Kč, celkem tedy ve výši 4 031 Kč (jedna polovina 2 016 Kč).